Vzpomínky a úvahy dlouholetého vysokého funkcionáře Komunistické strany Československa a předsedy československé vlády přinášejí osobní svědectví, jakých není v naší současné politické literatuře mnoho. Historik si nad tímto textem opraví či potvrdí svá zkoumání, pamětník připomene vlastní život s jeho světlými i temnými stránkami, mladý zájemce o historii objeví pohled přímého účastníka událostí, které pomalu přikrývá čas.

Jedno je však nejdůležitější – autor se rozhodl veřejně popsat svůj dlouhý politický život, své postoje a stanoviska ve složitých poměrech poválečného Československa a neskrývat se při tom za anonymní stranické a státní dokumenty, za „kolektivní“ hlas doby. Tím se také veřejně hlásí ke své odpovědnosti za vlastní kroky a rozhodnutí.

Paměti politiků nejsou zpravidla vědeckými dokumenty. Osobní sympatie a antipatie, hořkost i hrdost, touha po uznání i obava ze zlomyslných dezinterpretací vždy provázejí podobné knihy. Text Lubomíra Štrougala má však v našich podmínkách ještě jednu zvláštnost – zčásti nahrazuje nepochopitelně chybějící vědecky zpracované monografie předních představitelů Československa po r. 1948. Autor však podobnou ambici neměl. Chtěl, jak z textu vyplývá, přispět k diskuzi o moderních dějinách této země a jejich souvislostech.

Přitom se mu podařilo zaujmout i čtenáře „neodborníka“, protože nabízí přímý pohled na život a události doby, kterou si miliony lidí ještě velmi dobře pamatují.