Sokrates, Alexandr Veliký, Kleopatra, Augustus – nikdo by nepopřel, že každé z těchto jmen patří klíčové postavě klasického starověku. Dá se k nim však přiřadit i svatý Pavel? Na tuto otázku dává odpověď kniha novozákonního vědce J. Alberta Harrilla.
Nejedná se o další z mnoha tradičních biografií prototypu západního náboženského konvertity. Autor namísto toho zásadním způsobem přehodnocuje apoštolův život a dokládá, že jeho vývoj od židovské ke křesťanské identitě představoval postupný proces a nikoli „zlom“, jak se obvykle udává. Nechybí ani vysloveně kontroverzní momenty – zejména když Harrill objasňuje, že Pavel nebyl popraven v Římě a že celý jeho kult se zde vyvinul uměle až ve 4. století. Objevné je rovněž představení postupných pavlovských (dez)interpretací a jejich významné působení v dějinách i současnosti křesťanského myšlení.