Milostný příběh v dopisech, který se odehrává v letech 1969 – 1971 v Praze.

Kulisy příběhu: Divadlo v Nerudovce, redakce Divokého vína, Divadlo Rubín, Klub v Michalské, Poetická vinárna Viola, Rudolfinum, Uměleckoprůmyslové muzeum a hospůdky na Starém městě a na Letné.

Petr Andreas, kritik, absolvent Filosofické fakulty Karlovy Univerzity, o knize napsal:
Lorence zajímá paradox, protiklad, oxymóron, napětí spíše významové než konflikty reálných lidí či věcí ve světě. V jeho lyrice je silně patrný básnický subjekt a jeho perspektiva; za textem je vždy znát, anebo se dává tušit závažná autorova životní zkušenost. Že z textu promlouvá hlavně silná emotivní osobnost a ego, že se nemluví o principech, ale o jedné zatraceně konkrétní lidské situaci, je třeba mít na mysli hlavně tehdy, působí-li text jako apodiktické či gnómické tvrzení: vždy se jedná o závěr učiněný na základě poznání získaného v určité životné etapě, které autor spontánně zobecňuje. Tvrdí-li například, že „Ještě žádný filosof/ neměl pravdu/“ , nechce tím hodnotit úroveň evropské vzdělanosti, nýbrž si realisticky uvědomuje, že žádné teoretické vědění nemá moc zajistit, aby se životní dráha jednotlivce neodchylovala od představy, jakou má každý na jejím počátku.