Pravděpodobně nenalezneme v novodobých českých vojenských dějinách frekventovanější téma než problematiku branné pohotovosti státu na podzim 1938 a kapitulaci československé politické reprezentace před velmocenským diktátem Francouzské republiky, Italského království, Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Velkoněmecké říše. Každoroční spory mezi zájemci o dané události, které lze zjednodušit na prostou otázku „Měli jsme se bránit?“, kulminují v letech, kdy na posledním místě letopočtu stojí osmička.

O branné pohotovosti státu na podzim 1938 toho bylo historiky i žurnalisty napsáno mnoho, přičemž kvalita podávaných informací je sice proměnlivá, ale spíše nedostatečná. Odborných prací, jež by se dokázaly vypořádat s celým tématem, máme totiž jako šafránu, přičemž takové, jež byly napsány bez ideologické kurately, spočítáme na prstech jediné ruky.

Ač se to zdá být neuvěřitelné při tom množství potištěného papíru na dané téma, patří problematika branné pohotovosti státu na podzim 1938 zcela jistě mezi bílá místa našich vojenských dějin. Mezerovitost a neúplnost dosavadních informací ostatně poznáme při letmém nahlédnutí do této knihy.

Ta se sice zabývá pouze jedním tematickým výsekem dané problematiky, ale rozebírá jej v časovém úseku od září do prosince 1938. To je proti předchozím zpracováním výraznou změnou, jež násobí hodnotu publikace, neboť údaje v ní uvedené dosahují vysokého stupně komplexnosti. Lze tvrdit, že značná část zde uvedených informací byla zatím známa jen několika odborníkům, v takto ucelené podobě je však čtenář dostává do rukou poprvé.