Historické kořeny, z nichž vyrůstá současný model výkonu soudní moci v českých zemích, je třeba hledat v období následujícím po roce 1848. Revoluční rok 1848, který přinesl zrušení vrchnostenské správy a vrchnostenských soudů a zavedení soustavy obecných soudů, představuje pro vývoj organizace soudní moci v českých zemích zásadní mezník, byť nová soustava začala fakticky působit až v polovině roku 1850. Do konce 19. století pak byly položeny základy novodobé organizace a správy soudnictví, na které navazujeme dodnes.
Autor v monografii analyzuje všechny aspekty soudní správy. Ve stěžejní části knihy se věnuje zejména soustavě obecných soudů, které byly v dobové terminologii nazývány soudy „řádnými“, dále též dalším soudním orgánům (soudům veřejného práva, mimořádným civilním soudům, mimořádným trestním soudům a soudům rozhodčím) a v neposlední řadě také organizaci státního zastupitelství. Druhým velkým tematickým okruhem jsou tzv. soudní osoby (zejména soudci, ale i kancelářští úředníci) a organizace práce na soudech. V osmé kapitole autor pojednává o dobových problémech soudnictví (zejména o přetížení soudů a tím způsobených průtazích v řízení), jejich veřejné refelexi i jejich vnímání v soudcovském stavu.