Compendium grammatices linguae hebraeae je jedním z posledních děl nizozemského filosofa Benedikta Spinozy (1632–1677). Téma prapůvodní dokonalosti jazyka, historicko- kritický přístup k náboženské tradici, ale také filosofova základní ontologická koncepce, to vše je zde syntetizováno do nového celku. Studium tohoto spisu zprostředkovává čtenáři neobvyklý pohled na Spinozovo myšlenkové dílo, zejména pokud jde o některé motivy z židovské tradice v něm obsažené. Zároveň představuje zajímavý dokument jazykovědy 17. století, který je v řadě aspektů srovnatelný s dobovými lingvistickými projekty, ať již se jedná o univerzální gramatiku port-royalské školy, nebo o umělé jazyky vytvořené na filosoficko- logickém základě.