Román se zabývá nejen tématem rodičovství, hledáním svého místa ve společnosti, ale také tím, co se stane, když se člověk neřídí hlasem svého srdce a ve strachu ze ztráty milované bytosti podlehne tužbám svých blízkých.
V popředí románu stojí dvě ženské postavy - Laura a její dospělá dcera Aava. Laura přednáší lidem o změnách klimatu a upozorňuje na odpovědnost lidstva za své činy. Zároveň ale věří v pozitivní vývoj věcí. Svým dvěma dětem se ze všech sil snažila být dobrou matkou, ovšem ne vždy dokázala měřítka společnosti pro hodnocení dobré matky splnit. Laura nikdy nepatřila k ženám, jejichž smyslem života je pořídit si děti a vést poklidný rodinný život. Vždy potřebovala určitý prostor pro sebe samou a jistou dávku dobrodružství.
Totéž platí i pro její dceru Aavu, ačkoli ta se snaží vést naprosto odlišný život než její matka. Pracuje jako lékařka v Somálsku a od své rodiny hodlá být co nejdále. Také se pokouší udržet si svou osobní nezávislost. Ve chvíli, kdy je pro ni dané místo příliš známé a lidé příliš drazí, cítí, že nadešel čas odejít a začít život zase někde jinde. Jednoho dne na Lauru po přednášce na univerzitě čekají policisté a oznámí ji, že její syn Aslak střílel v centru Helsinek po náhodných kolemjdoucích. Pro Aslaka bylo již od školních let složité najít si kamarády a stále se více a více uzavíral do svého vlastního světa. Poslouchal matčiny přednášky o životním prostředí a z jejích slov si vyvodil závěr, že čím méně lidí na planetě bude žít, tím větší možnosti bude mít příroda. Přátele, kteří sdílejí podobnou filozofii jako on, našel až na sociálních sítích. Spolu s nimi se zapojil do řady útoků, které se ve stejnou dobu odehrály na několika místech po celém světě.
Laura zvažuje, co mohla při výchově udělat jinak, zda selhala jako matka. Zároveň ale cítí, že i přesto všechno, co Aslak udělal, bude svého syna vždy milovat.