niha volně navazuje na autorovu publikaci Příběhy z dlouhého století. Architektura let 1750–1918 na Moravě a ve Slezsku (2002). Na základě tří někdejších pevnostních měst – Olomouce, Brna a Hradce Králové a srovnáváním s řadou dalších lokalit – jsou zkoumány určující faktory a podmínky jejich urbanistického a architektonického vývoje v 19. století, jež podmínily směřování v následujícím věku. Kniha má mezioborové rozpětí a pohybuje se mezi dějinami umění (architektury, urbanismu, ale také výtvarné kultury), obecnými dějinami, ale například i statistikou. Výpravná obrazová publikace se šesti sty barevnými reprodukcemi má přes pět set stran. Vedle uměleckohistorických kapitol tvoří nemalou část knihy soupisy – lexikon umělců, komentovaný soupis novostaveb a podstatných přestaveb tří základních olomouckých čtvrtí a mapové přílohy.