Jazyková a etnická příslušnost nabyla v době rozpadu světa malých struktur na významu. Rakouské mocnářství, podobně jako další evropské země, ji od roku 1880 zahrnulo mezi statisticky zjišťované materie. Význam takového způsobu identifikace nepolevil ani v meziválečném období, spíše ještě zesílil. Dvoudílná kniha pětice autorů na základě analýzy sčítacích předpisů, sčítací praxe a aktivit politiků i nacionálních agitátorů koriguje poměrně vžitou představu o "neprůstřelně" objektivní prvorepublikové statistice národnosti a naopak účelové a proto jedno - značně nespravedlivé předlitavské statistice obcovací řeči. Rozebírá typické konfliktní situace (na centrální, regionální i lokální úrovni), které vznikly během sčítání lidu a při interpretaci jeho výsledků. Sčítací akt je představen mj. jako akt "státního inženýrství": volba kritéria (obcovací řeč či národnost) a jeho bližší definice i sčítací praxe se odvíjí od státního zájmu, tj. kýžených výsledků statistického šetření.