Rozhodně byli. Když ne se mnou, tak se Skupou. Vybavuje se mi fotografie Josefa Skupy, sedícího před mikrofonem v rozhlasovém studiu a v jeho blízkosti jsou v záběru i Spejbl s Hurvínkem. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, jak se bez nich ve studiu vlastně cítím, ale když se nad tím zamýšlím, pak musím říci, že je "fyzicky cítím" i před mikrofonem. V mé představě probíhá při mluvení textu jakési vnitřní vidění jejich podoby i pohybu. Takový neviděný, ale cítěný filmový záznam. Kdybych se měl vyjádřit lapidárně, pak bych to řekl asi takto: Jsou se mnou i tehdy, když se mnou nejsou.
Miloš Kirschner