Kamil Bouška ve sbírce zjišťuje skutečný stav člověka, jeho nehtů a šťáv a umolousaných hlav, všech jeho láskyplných vražedných vztahů, kutlochů, do nichž se vrací na noc, i jazyka, jímž o tom všem plácá. Jak inventura dopadne, uvidíme zítra. Ale vypadá to, že nic nesedí. Manko jako prase! Někoho asi vyrazej, někdo možná půjde do chládku! Nejspíš všichni! A po zásluze! Ale třeba se pak rozhostí divné ticho, bílo, světlo a zaslechneme něco nového nebo zapomenutého, s čím by se dalo pokračovat. Třeba.