Jako „Ostmärker“ se v nacistické terminologii označovali výhradně obyvatelé Rakouska, které bylo v roce 1938 násilně připojeno k německé říši. Autor vykresluje obrázek pachatelů na zodpovědných pozicích vraždicího aparátu, kteří se socializovali v Rakousku nebo v pohraničních oblastech bývalé c. a k. monarchie. Jádro knihy tvoří tři hlavní oddíly. První dva se věnují Bezpečnostní policii (Sicherheitspolizei), Bezpečnostní službě (Sicherheitsdienst) a Říšskému bezpečnostnímu úřadu (Reichssicherheitshauptamt). Třetí, nejdůležitější část pak popisuje kariéru šesti nejvýznamnějších rakouských pachatelů z ideologického přesvědčení. Typologizací „Heydrichových posluhovačů“ autor vyvrátil dříve vžitou a také cíleně propagovanou představu, že se v případě hlavních představitelů nacistického režimu jednalo o vesměs neschopné kriminálníky, kteří vrcholné posty zastávali jen díky režimu.