Čtyřicet čtyři ukrajinských spisovatelů, padesát pět povídek, dvacet pět let po Černobylu.
Tato antologie představuje panorama postčernobylské ukrajinské povídky. Duch zařazených textů však neurčují jen pojmy katastrofa (černobylská jaderná havárie) nebo katarze (současnost), které editoři použili jako klíč k vymezení časového pásma, v němž hledali texty pro tuto knihu. Ačkoli v některých povídkách se motivy katastrofy nebo katarzní proměny objevují, odkazuje pojetí této antologie spíše na specifické postavení ukrajinské kultury a týká se kolektivního vědomí Ukrajinců na přelomu 20. a 21. století — tedy v epoše, za jejíž přibližný počátek považují mnozí černobylskou katastrofu v roce 1986.
Jurij Izdryk, Volodymyr Javorskyj, Volodymyr Ješkiljev, Irena Karpová, Volodymyr Kaška, Marianna Kijanovská, Oleksandr Klymenko, Jevhenija Kononenková, Ihor Kosteckyj, Oksana Lucyšynová, Oleh Lyšeha, Taňa Maljarčuková, Dzvinka Matijašová, Vjačeslav Medviď, Kosťantyn Moskalec, Halyna Pahuťaková, Jevhen Paškovskyj, Halyna Petrosaňaková, Ljubov Ponomarenková, Vasyl Porťak, Taras Prochasko, Mykola Rjabčuk Marjana Savka, Vasyl Slapčuk, Marko Robert Stech, Valerij Ševčuk , Jurij Tarnavskyj, Vasyl Trubaj Oles Uljanenko, Vira Vovková, Jurij Vynnyčuk, Oksana Zabužková, Serhij Žadan, Bohdan Žoldak Oleksandr Žovna, Andrij Žurakivskyj