Jedná se o titul, který netřeba představovat. Od svého prvního vydání v r. 2005 se jí prodalo bezmála sto tisíc výtisků a stala se doslovným manuálem tisíců českých a slovenských rodičů. Podle principů popsaných v knize funguje i nespočet českých škol a školek. Kniha je velmi praktická a doslova učí nový jazyk, kterým lze komunikovat s druhými na principech rovnosti, respektu a zodpovědnosti.

Přepracované vydání obsahuje i důležitou kapitolu o sebeřízeném vzdělávání. Kniha vychází v době epidemie koronaviru, kdy se skoro milión českých dětí ocitl na dlouho doma, bez školy. Naprosté minimum rodičů tuší, co si s takovou situací počít. Proto je vydání této knihy i mimořádně aktuální.

V knize se dozvíte:

• To, jakým způsobem něco druhým sdělujeme, je často důležitější než samotný obsah. Pokud formu sdělení vnímáme jako ohrožující (například křik, hrozby), potřebujeme se nejdříve s takovým ohrožením vypořádat. To, co druhý po nás chce, může být v tu chvíli pro nás vedlejší.
• Když jsou ve vzájemné komunikaci přítomny emoce, je třeba vždy v první řadě reagovat na ně: buď zklidnit vlastní emoce, nebo se snažit porozumět emocím druhých. Kniha nabízí komunikační dovednosti já-sdělení a empatická reakce.
• Komunikační dovednost já-sdělení nám umožní brát se za sebe, aniž bychom museli obviňovat druhé či útočit na ně.
• Respektující přístup učí děti chovat se dobře, i když není v dohledu žádná kontrola.
• Netrestat neznamená nedělat nic. Místo trestání je možné vést děti k zodpovědnosti za vlastní činy a učit je napravovat, co způsobily.
• Odměny z dlouhodobého hlediska nejenže nezvyšují zájem o odměňovanou činnost, ale naopak ho snižují a dokonce ničí.