Kris Kelvin přilétá k planetě Solaris, aby zkoumal oceán na jejím povrchu. Posádka tamní stanice se ovšem setkává s nevysvětlitelným jevem: jejím členům se zjevují lidé, které postrádají, živé vzpomínky, jichž se nemůžou zbavit. Kris se tak opět setkává se svou snoubenkou Harey. Že by byl oceán ve skutečnosti obřím mozkem a neodbytné vzpomínky vytvářel on? A pokud ano, proč? Dokážou vědci pochopit okolní vesmír, aniž by nejdřív porozuměli sami sobě?
„Román patří k nejvěhlasnějším a nejčastěji vydávaným dílům Stanisława Lema, o čemž svědčí též fakt, že se dočkal trojího převedení do filmové podoby. Prvním byl televizní film režiséra Borise Nirenburga z roku 1968, světové slávy se dočkala filmová adaptace Andreje Tarkovského, který za ni získal hlavní cenu filmového festivalu v Cannes roku 1972, a neméně proslul film Stevena Soderbergha, produkovaný v roce 2002 společností Jamese Camerona. Solaris vyšel v roce 1961 a stejně jako v románu Planeta Eden zde autor rozvíjí své dvorní téma kontaktu s mimozemskou civilizací, který se však v jeho pojetí spíše stává kontaktem s mimozemskou inteligencí, neboť takový přístup dává větší možnost rozehrát to, co Lema fascinovalo: jak rozpoznat, že proti vám opravdu stojí cizí inteligence, a jak jí dát na vědomí, že i vy jste inteligentní tvor, natolik inteligentní, že její inteligenci dokážete pochopit?“ Z doslovu Františka Novotného.