První, nejrozsáhlejší oddíl sbírky, nazvaný „Sentimenty“, představuje Františka Dryjeho, jak ho známe, v jeho sarkastické, řazavé, pronikavé a podnětné poloze, ve výrazu, který nedá čtenáři spočinout. Asociace neotřelé, obrazy překvapivé. Naproti tomu „Pakoány“ představují Dryjeho polohu usebranou, meditativní, místy až zamlklou – jako by i tuto polohu svého nitra básník potřeboval nechat promluvit, pro sebe nezvykle ztišeně a meditativně. Kraťoučkým oddílem předposledním vstupujeme do času krize, která prostoupila, ohrozila, překvapila a zaskočila celou planetu. To pokračuje i v oddílu závěrečném – „Neutečeš, vole“ –, který považuji za vůbec nejsilnější z celé sbírky. František Dryje je a umí být básník širokodechý, dlouhé verše a jakási jejich nekonečná melodie je podmanivá a dává zaznít slovním spojením a obrazům netušené síly. Jde de facto o jednu rozsáhlou a vnitřně členěnou báseň, o níž bez nadsázky můžeme říci, že je mimořádně inspirovaná.
Jan Šulc

Ukázka:

Vypracuj jemný seznam
znělo zadání
nezbylo nežli sebrat všechna
jemna
však seřadit je podle jsem už
nedokázal
podle sem a tím
méně zrcadlem a ovšem –
zle a tuze podle
skal