Originální partitura Janáčkova Otčenáše, skladba původně určená pro tenor a smíšený sbor s průvodem klavíru nebo harmonia, byla dokončena roku 1901. O šest let později autor skladbu přepracoval s průvodem harfy a varhan. Tato verze, kterou Vám nyní nabízíme, byla poprvé provedena jako kantáta 18. listopadu 1906 Zpěváckým spolkem Hlahol v Praze. Popud ke zhudebnění textu dal skladateli cyklus obrazů soudobého polského malíře Jósefa Męciny-Krzesze, který Janáčka inspiroval k vlastnímu, sociálně vyhrocenému výkladu modlitby. V celé melodice je patrný vliv moravské lidové písně, slovní deklamace má čistý přízvuk na předposlední slabice vlivem lašského nářečí. Ve skladbě je bohatě využita polymelodická práce. Dramatický sled scén předjímá ve výraze operu Její pastorkyňa. Podkladem pro vydání Bohumíra Štědroně byl třetí autorizovaný opis Otčenáše uložený v archivu pražského Hlaholu. Na rozdíl od tohoto opisu byla sjednocena a doplněna dynamická znaménka, frázování i rytmus. Partitura obsahuje předmluvu, vydavatelskou zprávu i zpěvní text v češtině a němčině. Harfový part je vydán zvlášť pod ed. číslem H 3712a.