Raichlovi nejbližší přátelé, váleční veteráni i političtí vězni na něj vzpomínají jako na muže naplněného odvahou. Plukovník Pravomil Raichl, válečný veterán, politický vězeň, exulant, nositel Řádu Bílého lva se narodil 31. ledna 1921. Patřil mezi účastníky moderní historie čs. armády, mezi výjimečné jedince II. a III. odboje, kteří zásadním způsobem ovlivnili události, životy a osudy celých generací. Byl vězněm Gulagu, samopalníkem na východní frontě. Bojoval proti nacismu, a po jeho porážce po zbytek života proti komunismu. S Raichlem jsou úzce spjaty okolnosti ještě předúnorové tzv. Mostecké špionážní aféry, ve které se stal jedním z čelných aktérů. Byl následně odsouzen k trestu smrti a poté na doživotí. Z vězení v Leopoldově se mu podařilo uprchnout do Západního Německa, kde pokračoval jako zpravodajský důstojník Čs. strážní roty. Jeho pohnuté osudy, válečná i poválečná anabáze s relativně šťastným koncem inspirovaly k vydání výše zmíněné publikace. Vznikla z prosté potřeby zachování vzpomínky na mimořádnou osobnost, která se nikdy nesmířila s rolí pasivní oběti. Naopak, muže, jenž miloval svou Vlast a pro její ideu byl ochoten podstoupit boj na život a na smrt. Zemřel před dvaceti roky, za dramatických okolností 25. února 2002.