V hospodách jsme nad pivem častokrát nadávali na tatíčka Masaryka – toho starýho separatistu, kterej zavinil rozpad Rakouska-Uherska. „Tenkrát jsme cestovali po celé Evropě jen s občankou. Akorát do Turecka byl potřeba passport! Zlaté to časy! Teď jsme rádi, že nás pustěj aspoň do východní Evropy! Do prdele práce!“ Brzo nám došlo, že za to může bolševik, nikoliv Tomáš Garik. Bylo potřeba žít podle sloganu jednoho starořímskýho myslitele: „Život je jako hra v kostky. Svým umem musíš co nejlíp využít toho, co ti padlo...“