Poválečné pohraničí bylo tavícím kotlem nadšenců a dobrodruhů, ale i těch, kteří se chtěli „uklidit“ stranou. V Liberci tato situace spolu s událostmi z února 1948 dala vzniknout skupině, která nesouhlasila s komunistickým převratem a rozhodla se proti němu bojovat se zbraní v ruce: vyhodit do povětří prvomájovou tribunu, na které měli stát přední politici a představitelé města. Hlavou celé akce byl Josef Kryslička – četník, partyzán, ale i prominentní přistěhovalec. Atentát se však nekonal, odbojáři vyhodili do povětří sami sebe, když připravovali nálož. Na jejich chybu, ale i na pouhou známost s nimi, doplatili ovšem jiní. Byli odsouzeni v rámci vykonstruovaného politického procesu k mnoha letům odnětí svobody, mezi nimi i úřední lékař Jan Šolc, kterého většina Liberečanů vzpomínala jako toho, kdo pomáhal nespravedlivě vězněným.