Eseje známého novináře a beletristy shrnují jeho přemýšlení o stavu české společnosti, českého jazyka a „české duše“ poslední doby. Hvížďalovou výsadou je síla diagnózy, jeho odstup, s nímž sledoval české prostředí z německého exilu (1978–1990) mu dosud napomáhá vidět to, co očím mnoha jiných publicistů a spisovatelů zůstává skryté. Hvížďala je často nesmlouvavý k malosti českých poměrů a k plebejství české politiky a veřejného života, nebere si servítky, když mluví o konání nejvyšších státníků, ale i prostých lidí na ulici. Červená nit jeho psaní je vedena jasným pojmenováním reality, za jeho texty je znát zápas o odpovědnost vůči slovům malým i velkým.