Bitva na Bílé hoře je bezesporu jednou z nejznámějších událostí českých dějin - událostí takřka všeobecně považovanou za národní tragédii, jejímž bezprostředním následkem bylo staleté porobení českého národa "v Čechách a na Moravě" pod nadvládou cizí dynastie. Na základě bělohorské katastrofy vznikl pozoruhodný mýtus, který se stal významnou složkou kulturní tradice novodobého českého národa a je do značné míry živý dodnes. Nová kniha o Bílé hoře se vedle průběhu bitvy zabývá především cestou, která "na Bílou horu" vedla, čili událostmi bezprostředně předcházejícími stavovskému povstání, a pak "českou válkou" od třetí pražské defenestrace 23. května 1618 až k osudné neděli 8. listopadu 1620. Shrnuje dosavadní výsledky historického bádání v otázkách "cesty na Bílou horu", a aniž by se bělohorským mýtem blíže zabývala, přece jen jej konfrontuje s trapnou skutečností, "jak to vlastně tenkrát bylo".