Kniha sleduje vzestup a pád ministra vnitra Rudolfa Baráka (1915-1995), pozoruhodné postavy komunistické éry v našich dějinách. Ambiciózní pohlavár, jehož zatčení za přítomnosti samotného Antonína Novotného a následující proces a odsouzení byly již ve své době provázeny legendami, a v letech následujících byl orwellovským způsobem „vymazáván“ z dějin, byl a stále je v obecném povědomí považován za jakéhosi předchůdce pokusů o modernizaci a liberalizaci komunistického režimu. Práce Prokopa Tomka, založená na studiu množství archivních materiálů, zbavuje ministra Baráka této nezasloužené pověsti a ukazuje jej ve skutečném, a nelichotivém, světle – jako bezskrupulózního aparátčíka, nemilosrdného vykonavatele a organizátora bezpráví, který neváhal organizovat teroristické činy – únosy a atentáty, využívat ve službě komunistického represivního aparátu bývalých nacistických zločinců, i člověka ovládaného osobními ambicemi a touhou po obohacení. Ukazuje ale i jinou tvář nejednoznačné Barákovy osobnosti – jeho kulturní mecenášství, například podporu malířů Otakara Kubína a Jana Zrzavého.