Kniha emeritního profesora na pařížské Université I, kde založil a řídil Ústav studií soudobých dějin střední Evropy, je výsledkem jeho dlouholetého zájmu o českou kulturu v letech 1890 - 1928. Autor píše o Praze jako o jednom z center intelektuálního a uměleckého života Rakousko-Uherska. Připomíná specifickou pražskou atmosféru, v níž se mísí český, německý a židovský živel. Na základě historické analýzy člověka a jeho díla předkládá Bernard Michel také novou interpretaci díla Franze Kafky. Na jeho příkladu stejně jako na příkladu dalších předních tvůrců (R. M. Rilke, M. Brod, G. Meyrink, J. Hašek, K. Čapek, J. Kotěra, F. Bílek, A. Mucha,E. Filla a B. Kubišta) dokládá, že v pražské společnosti byla zastoupena intelektuální elita všech tehdejších evropských uměleckých avantgardních stylů.