Regina Rázlová, slavná herečka, po nuceném odchodu z Národního divadla a po krátké době, kdy byla předsedkyní představenstva firmy Skloexport byla v r. 1998 nespravedlivě obviněna ze "zamýšlení spáchat trestné činy". Následující rok strávila ve vazbě. Psala si deník. Některé zážitky si však ze strachu ani nezapisovala. Později, po návratu domů, je vyprávěla svému manželovi, který je s vysokou mírou empatie a autenticity převedl na papír pod názvem "Z uvedených odposlechů je zřejmé, že obviněná Regina Rázlová..." Text obsahuje autentické zápisky ze života ve vazbě a záznamy o jejím duševním i fyzickém utrpení a sílící desintegraci v otřesných vězeňských podmínkách. Obrázky Reginy Rázlové, které kreslila ve vězení a její vězeňský deník se v knize prolínají s útržky vzpomínek, příběhy spoluvězeňkyň, dialogy s knězem, vyprávění kauzy Skloexportu i úvahy na témata společenská a obecně lidská. Kniha je prosycena kritickým postojem vůči institutu vězeňství a soudnictví, ba i části společnosti z pozice člověka, který se nespravedlivě ocitl v roli zločince. Promlouvají zde nejen jinak zpravidla utajené příběhy obětí justičních omylů a zvůle těch, kteří mají střežit spravedlnost a zákonnost, ale i těch, kteří se stali oběťmi podivných životních okolností. Úvahy o jogínství či křesťanství pod nebem, které je - nebo se zdá být - příliš vysoko. Její případ není dodnes ukončen.