Do města Tevanne, kde za vysokými hradbami vládnou čtyři kupecké rody, se narodila i Sancie, díky schopnosti při dotyku slyšet skriby nesoucí pověst nejlepší zlodějky široko daleko. I přes úspěchy svůj dar ale bere jako prokletí, a proto při vidině zisku obnosu peněz na operaci a novou budoucnost přijme zakázku na krádež tajemné schránky. Situace se ale zkomplikuje, když Sancie zjistí, že se tím dotkla nejen majetku kupeckého podniku, ale i vzácného klíče, který je schopen otevřít jakékoliv dveře. Do rukou se jí dostane předmět hierofantů – nesmrtelných bytostí s pověstí bohů a mocí vytvářet nové reality. Než se stihne rozhodnout, co s klíčem udělá, její život se nečekaně protne s kapitánem Gregorem Dandolem, kupeckým skribovačem Orsem Ignaciem a jeho pomocnicí Berenikou, se kterými nalezne stopy k odhalení pravdy zakázaných experimentů kupeckých podniků. Zjišťují, co je tajemná generace hierofantů zač, že byli slepí k spícímu nebezpečí a realita tak, jak ji znají, již nikdy nebude stejná. Vlastnictvím klíče Sancie vstupuje do neviditelné války nejen mezi rody, ale i entitami staršími, než si může člověk pamatovat. Pokud hrdinka nepřijme svou podstatu a neuzavře nebezpečnou smlouvu, naděje na nový život pro ni i celé město přestane existovat.
Industrializace a magie v harmonii
Novinka amerického spisovatele Roberta Jacksona Bennetta Čaropisci má tendenci těžit z úspěchů Města schodů a dalšími díly, ve kterých předvedl schopnost překvapit neotřelou nápaditostí magie, která je industrializací a lidskou snahou záměrně potlačována a vytěsňována. Nelze se divit, že byť jsou Čaropisců usazeni do jiného universa, i zde je tendence kombinovat magii a lidské mechanické přístroje, což tíhne více k steampunku než čistě laděné fantastice. Zatímco v trilogii Božská města sázel na pokrok techniky a snahu lidstva vytlačit stará božstva a jejich magii, v Časopiscích koncept pozměnil, upravil a výrazně rozšířil – od snahy potlačit mocnější existence se obrací k jejich přijetí. Mytologií a tajemstvími opředenou rasu bere jako inspirační vzory a transformuje do velké neznámé, ze které aktuálně nastavený magický systém vychází. Stará civilizace a její památky se stávají hlavní narativní hádankou, pomalu odhalovanou a svou ambivalentností neustále se snažící čtenářské hypotézy upravovat a rozšiřovat. Akcent na nekonečné zázraky téměř božské rasy se však neustále zvětšuje a již v polovině na sebe strhává pozornost, čímž se oproti dějové linii Sancie, které tajemnost a ambivalentnost schází, stává silnějším protivníkem. Nepoměr dvou linek zdůrazňuje i přijetí magického systému, jež svými zázraky klade nároky na čtenářovu fantazii, což působí lépe, než protagonistčina schopnost skribům rozumět.
Bennett magii do narativu nevložil, místo toho ji s ním svázal a vytvořil fungující základ universa sázejícího na obrazotvornost a snahu čtenáře donutit, aby do příběhu vložil i kus své vlastní imaginace. V rámci fungování přepisování reality se nezdráhá sáhnout do abstrakce a zdůraznit hranice skribů, jako je omezení pouze na neživé předměty a v případě aplikace těla na jeho dekompozici, ale i mnohoznačnost, jako je dublování existující reality, či omyly, kdy se uplatněním špatných skribů dřevěným kolům vnukne myšlenka, aby se rozjela opačnými směry. Skriby ale v magii nekončí, přesahují své hranice a integrují se do technického světa, čímž doplňují nástroje a zbraně pokrokové společnosti. Zdá se, že se kombinace vynálezů a fantastična stává autorovou značkou, kterou se snaží za každou cenu vylepšovat a vnášet do ní nové tendence, což se mu, nutnost říct, v úvodní knize Zakladatelů podařilo. V kombinaci s městem Tevanne s industrializací, experimenty a magií příběh získává neobyčejný nádech pokroku a opět vyzdvihuje Bennettův um vytvořit specifické prostředí nesoucí značku neotřelosti.
Čtenářská vstřícnost není sázka na jistotu
Co příběh získává na universu, ztrácí na monotónní a šablonovité kompozici. Zatímco si skriby hrají s čtenářskou imaginací, snižují se nároky na komplexnost příběhu; změna, která je ze strany Bennetta až moc vstřícná a neúspěšná. Text neustále narušují výkladové pasáže snažící se vysvětlit vše, co je pro chápání příběhu (ne)důležité. Záhy je osvětlena existence skribů, schopnosti Sancie, její původ a politické rozložení moci, což se dá pochytit z dialogů bez nutnosti výkladu. Vyvstává tak otázka, komu chtěl autor knihu věnovat – nenáročným čtenářům hledajícím oddech, nebo jedincům toužících po práci s textem a hledání vodítek? Řadím se druhé skupiny a v přímočarosti podávání informací by prospělo čtenáře do procesu příběhu zapojit. Sbírání střípků informací, skládání je do kompletní mozaiky a radost z vlastního úspěchu rekonstrukce světa je v tomto případě žádoucí, ne-li nutná. Místo individuality je však upřednostněna vševědoucností narace mapující probíhající události do detailu a vysoká míra komunikativnosti tíhnoucí k nutnosti sdělit vše nutné i doplňující, aby nikdo nebloudil v temnotách a nevědomosti, což ale výrazně ubírá na čtenářském požitku.
Když opominu pověst rádoby „nejlepší“ zlodějky Tevanne Sancie, neobsahuje její dobrodružství nic, co by evokovalo epičnost narativu předešlé trilogie. Protagonistka nemá výraznou charakteristickou vlastnost, jde slepě za jedním cílem a pravidelné výkyvy nálad z ní dělají spíše naivní děvče neznalé světa, což odporuje otrockému původu a životu bez rodičů. V rámci narativu se mnohá očekávání na základě vodítek potvrdí, hypotézy týkající se odhalení stačí mírně poupravit, aby byly pravdivé, a vytvoření antagonisty v téměř tři čtvrtě knihy je možná neotřelé, ale čtenářsky frustrující. Setkání nepravděpodobných postav z jiných společenských světů, aby se postavily většímu zlu, zní na novodobé dílo (Čaropisci vyšli v anglickém originále v roce 2018) šablonovitě a nezajímavě – Dandolo chce vnést řád do míst, kde pro něj není místo, Ignacio se touží stát velkým skribovačem a Berenika chce dělat to, co ji baví a být šťastná. Všechny spojí snaha stát se ochránci světa a porazit zlo; přechytračí systém a hlava nehlava plní to, co si umanuli. Byť si Bennett neodpustil klišé ani v Božských městech, je otázkou, proč nyní ze svých nároků slevil a zaprodal se ještě levnějším postupům, které ani nevychází z potřeb příběhu.
Shrnutí
Čaropisci v kombinaci industrializace a magie navazují na úspěch Božských měst s cílem vytvořit nový a atraktivní magický systém. Jeho neotřelost záhy převezme stěžejní roli, zastíní obyčejnou dějovou linii hlavní protagonistky a poukáže, že zatímco se klade důraz na akčnost, destrukci lidského těla a neustále se zjevujících antagonistů, je narušování reality prostě zajímavější. Knize ale nelze křivdit, jelikož pokud k příběhu přistoupí jedinec bez očekávání vytvořených na základě dřívější trilogie, bude mile překvapen. Přeci jen, jedná se o první díl, a kdo ví, co má autor v záloze. Pokud zapracuje na ději, hlavní hrdince, nebude v druhé polovině knihy představovat „nečekané“ antagonisty a nesklouzne ke klišé války zuřící za oponou, bude to změna pouze k lepšímu.
Autor: Filip Faja
