Irka Mary Elmesová působila jako humanitární dobrovolnice a kvakerská delegátka nejprve ve Španělsku za doby španělské občanské války, za druhé světové války pak zejména v internačním táboře Rivesaltes nedaleko francouzského města Perpignan.
Mary byla ženou vysoké inteligence, velké síly a charakteru. Do Španělska ji přivedla láska k této zemi, obyvatelstvu i kultuře. Pracovala zde jako dobrovolnice s dětmi. Nebyla sice vyškolenou ošetřovatelkou, ale získala si uznání jako velice schopná organizátorka, která ve vypjatých situacích dokázala zachovat klid a jednat s nesmírnou rozvahou.
„Naštěstí jsem otupěla vůči utrpení. Umožňovalo mi to pracovat soustavně.“
– str. 76 –
Když přes půl milionu uprchlíků (civilistů i bojovníků) překročilo v roce 1939 hranici s Francii v masovém exodu známém pod pojmem „la Retirada“, aby unikli Frankově fašistické armádě, následovala je. Pomáhala při zřizování škol, knihoven, jídelen, dílen, sportovních oddílů a v neposlední řadě tolik důležitých stravovacích stanic a zotavoven pro děti. Ve svém úsilí nepolevila ani po vypuknutí druhé světové války.
Kniha Čas riskovat všechno je nejen obrazem Maryina života, ale rovněž se věnuje drásavým příběhům těch nejbezbrannějších obětí války – dětí. Výjevy lidského utrpení se prolínají s obětavostí samotné Mary a jejich kolegů – humanitárních pracovníků.
Během války byla Mary vězněna gestapem, avšak i po této zkušenosti ve své odvážné touze pomoci ostatním, nepolevila. Když válka skončila, v tichosti se vyhnula veškerému uznání. O svém působení nikdy s nikým nemluvila.
Až po letech se jméno Mary Elmesové dostává do povědomí poté, co Mario a René Freundlovi žádají o zapsání jejího jména do Spravedlivých mezi národy v památníku Jad Vašem v Izraeli. Důvodem je právě role, kterou Mary hrála při záchraně jejich životů, když bylo chlapcům 6 let a 2 roky. Během shromažďování důkazů o jejích činech vychází najevo, že se přímo podílela na záchraně dalších stovek židovských dětí. Tyto děti, které měli nastoupit roku 1942 do dobytčích vagonů a být převezeny nejprve do zadržovacího střediska v Drancy u Paříže, odkud dále putovaly transporty do Polska, zachraňovala a pašovala v kufru svého auta. Děti pak byli umístěny v náhradních rodinách nebo v dětských domovech vedených organizací OSE.
Vůle pomáhat druhým a brát tuto skutečnost jako samozřejmost, skromnost, vytrvalost, píle, odhodlání. To vše Mary rozhodně nechybělo a je jen s podivem, že se o činech této neuvěřitelné hrdinky dovídáme po tolika letech, jež od konce války uběhly. Nádherná, dojemná biografie je doplněná o citáty z korespondence, soukromých dopisů a deníků i dobových textů.
Autor: Denisa Šimíčková