Americká spisovatelka Jennifer Rosner vystudovala filozofii na Kolumbijské univerzitě a později v témže oboru získala doktorát. Filozofii dnes také vyučuje. Pro dospělé napsala zatím dva romány, oba jsou oceňované odborníky i laiky. Kromě toho tvoří obrázkové knihy pro děti a přispívá do novin a časopisů. Čeští čtenáři měli příležitost přečíst si její román Žlutý ptáček zpívá. Ten v roce 2022 vydalo nakladatelství Kontrast. V tomto nakladatelství vychází i románová novinka Cesta za domovem.
Cesta za domovem je to, čemu literární vědci říkají „vážná literatura“. To je ta, která se zabývá „velkými“ tématy, je kvalitní a očekává se od ní, že přetrvá. Oproti komerční literatuře není jejím cílem vydělat. Myslím, že autorce se povedlo vyzobat z obou směrů to nejlepší. Ano, vybrala si velké téma, ale zpracovala ho čtivě, napínavě, a tak dojemně, že budete muset sáhnout po kapesnících. Cesta za domovem se čte téměř jako detektivka. Naši aktéři totiž pátrají po svým předcích a jejich honba za nalezením pravdy jim přinese nejedno překvapení. Zároveň jsou tady vsuvky tak poetické, že připomínají báseň v próze.
Jennifer Rosner experimentuje s formou a vlastně i s tématem. O dětech, které byly předány před válkou nebo po vypuknutí války do cizích rodin kvůli bezpečí a po válce vráceny, toho bylo napsáno mnoho. A tak nějak se předpokládá, že děti byly vděčné a šťastné. Cesta za domovem je v tomto ohledu poněkud znepokojivá. Autorka se totiž odvážila položit otázku, zda by dětem nebylo líp, kdyby zůstaly v rodinách, kde se ocitly. Hrdinové jsou tady čtyři a my chronologicky i retrospektivně (a na přeskáčku) sledujeme jejich osudy. Původ někoho obestírá tajemství a někdo zjistí, že dávná minulost má schopnost ovlivnit přítomnost i budoucnost.
Naši hrdinové se potýkají s předsudky založenými na tom, jaký je jejich původ. Někdo ví, kam patří, jiný by to možná rád změnil, a další si nepřeje nic jiného než zjistit, kdo jsou jeho skuteční rodiče. A ty se, čtenáři, rozhodni. Kdo je na tom líp? Ten, kdo zná pravdu, nebo ten, kdo žije v nevědomosti? Ono se totiž může ukázat, že někdy je lepší nevědět. Velkou roli tu hraje náboženství a čtenář se dozví ledacos zajímavého z minulosti. Věděli jste, že existovaly organizace, jejichž cílem bylo vrátit děti do původních rodin? Díky tomu, že přeskakujeme v čase, se s našimi hrdiny setkáme i ve chvíli, kdy jsou dospělí a sami uvažují o rodinách.
Jak sami uvidíte, ani tohle nebude bez problémů. Minulost má dlouhé stíny a oni se potýkají s tím, kdo jsou a co vlastně chtějí. Cesta za domovem je beletrie, tedy fikce, ale přesto se autorka inspirovala skutečnými příběhy dětí, které byly dobrovolně či nedobrovolně odebrány svým rodinám. Na mě nejsilněji zapůsobil příběh mladé archeoložky Renaty, která přijíždí pracovně do Jeruzaléma, a tady potkává lásku. Ona se považuje za Němku, on je žid vychovávaný v katolickém klášteře. Mají city šanci ve světě, kde nezáleží na tom, jací jste, ale odkud pocházíte? A co ti další? Dokáží v sobě najít sílu? Sílu jít dál i sílu odpustit? Cesta za domovem je silný příběh, díky kterému si uvědomíte, co je v životě důležité. A snad i s pokorou poděkujete za to, co máte.
Autor: Veronika Černucká
