Nicméně, pokud si čtenář uvědomí, že popisovaný děj se doopravdy kdesi kdysi někomu stal, musí se chtě nechtě zamyslet nad krutostí některých lidí. V tomto případě nepochopitelného brutálního chování rodičů ke svému početnému potomstvu.

Smutek se nám dostává pod kůži postupným odhalováním příšerností, kterých se rodiče dopustili na Alexandře a jejích mladších sourozencích. A nejen to. Kniha krásně odhaluje vnitřní pocity dětí i následky, se kterými se musely ve svém následném životě „po záchraně“ poprat.

Není v mých silách pochopit postoj těch dětí, které nakonec dokázaly svým rodičům zcela odpustit, a dokonce jejich chování ospravedlnit jako ne příliš jasnou ochranu jich samých před zlým vnějším světem. Zároveň se nedivím nejstarší Alexandře, že nedokázala s těmito sourozenci udržovat pozdější dobré sourozenecké vztahy, a už vůbec ne v případě, který se však čtenář dozví až v úplném závěru románu.

Zcela zásadní zlom přichází v době, kdy se Alexandře, neboli Dívce A, podaří z domu hrůzy utéci a kontaktovat policii. V té chvíli se rodina ocitá pod drobnohledem médií a my se krok za krokem seznamujeme s tím, jak na sebe berou zodpovědnost nejen nábožensky zfanatizovaný otec spolu s matkou dětí, ale i nic netušící okolí a zbytek rodiny. Děti končí v adoptivních rodinách a je jasné, že jejich dospívání není nikterak veselé, ač se náhradní rodiče snaží sebevíc (no, pravdou je, že někteří se adopcí snažili získat spíše popularitu).

Pro čtenáře může být malinko nekomfortní nejasné skákání v ději – prolínají se události, které se dějí nyní s těmi, které se udály v minulosti. 

Autor: Denisa Šimíčková