Ústřední postavy románu Houpačky jsou něčím nečekaným. Jedná se o dvě aktivní báby Jiřinu a Zdenu, tedy alespoň ony se označují za seniorky. Ve skutečnosti tyto dvě osoby s věkem 70+ považuji za neskutečně podnikavé ženské. Jiřinu ještě o řádnou kapku víc než Zdenu. Zdena se chce občas držet zpátky, ale její neposedná kamarádka jí to moc nedovoluje. Tvoří tak perfektní dvojku, která jen nesedí doma nebo se v kaufu nepídí po slevách. Obě jsem si hned oblíbila. Díky jejich akčnosti i děj získává rychlý spád, nutí vás to obracet stránku za stránkou se zvědavostí, co dalšího tyhle baby (v dobrém slova smyslu!) vymyslí. Na druhé straně stojí Zdenina dcera, která se úzkostlivě bojí cokoli pustit mimo uzdu, vše musí mít pod kontrolou.
V tomto příběhu není nouze o popisy vtipných situací, ale jedná se o nevtíravý humor, o to víc, vžijete-li se do role sedmdesátnic. Lucie Konečná líčí s nadhledem i dramatické okamžiky, a tak se zasmějeme, i když zrovna Jiřina se Zdenou zápolí o život. Nenechte se ale mýlit v tom, že je to jen uchichotaná kniha bez hlubšího smyslu. Naopak. Houpačky jsou plné elánu do života, jsou o opravdovém přátelství, které má moc předávat sílu a energii. Jsou o nepochopení a o tom, jak ho rozklíčovat. O tom, že důchod neznamená zavřít se doma.
Za polovinou knihy dojde k události, která změní rozpoložení knihy. Vezeme se společně s hrdiny na neveselé notě. Často se probíráme minulostí, která přinesla mnoho trápení. Tahle posmutnělá pasáž však netrvá dlouho, protože se z ní jedna z postav snaží vybruslit.
Houpačky se náladou značně liší od předchozího kratičkého románu Lucie Konečné s názvem Vířivka. Ten mimochodem také doporučuji! A komu dám doporučení na Houpačky? Myslím si, že limitovat se není potřeba: stejně jako Jiřina se Zdenou nejsou omezovány svým věkem, ani tento román není ohraničen nějakou věkovou kategorií.
Autorka: Radka
