David Lauda je asistent pedagoga na speciální škole v Ostravě, velký brácha malého bráchy, trochu spisovatel, trochu kuchař, trochu fotbalista a trochu blázen, který miluje vše výše zmíněné.

Hlavní postavou krátké knížečky Jednorožec je třiasedmdesátiletý pan Ovčáček, který přežívá v domově pro seniory Slunovrat. Má vyšší inteligenci než většina klientů i zaměstnanců a rád dělá různé legrácky. Jednoho dne přichází s unikátním plánem na útěk. Ten se mu podaří, a navíc se následně potkává se stopadesátiletým sarkastickým jednorožcem Alimentem. Toto spojení přináší netradiční pointy, a hlavně velmi zajímavý konec. 

Jak napovídá výše zmíněná obálka knihy, tak Aliment má velmi daleko od jednorožců ztvárňovaných na mnoha obrázcích nebo plyšácích a podobně.

„I když nyní vypadám poněkud prapodivně, má kůže dávno ztratila svou elasticitu jako pornstar v invalidním důchodu, hákový kříž mám přetetovaný na domeček kreslený jedním tahem, piju v nepřiměřeném množství a kouřím jako ostravské komíny v nejlepších letech, před pár desítkami let jsem alespoň částečně připomínal ty klasické, náramně kýčovité, pohádkové jednorožce,“ řekl trpce rozněžněný jednorožec. (str. 54) 

David Lauda v této knize předvedl opravdu unikátní hru s jazykem. Do každé věty totiž dokázal vložit nějaké přirovnání a jeho popisovací schopnosti musím zhodnotit jako nadprůměrné. Velmi často jsem se smála a žasla nad jeho nápaditostí i fantazií.
 

„… snažila se být vtipná Aloisie, které nikdo neřekl jinak než Bachař, když Ovčáčka propouštěli ze samotky. Bachař, asi sto padesát centimetrů vysoký, na ježka s blond obarvenými bodlinami ostříhaný, velmi nepovedený pokus o ženskou. Jako by si Bůh hrál s plastelínou, všechny barvy splácal do sebe, udělal kuličku, zapíchal do ní pár párátek a nedopatřením shodil ze svého masivního stolu z kanadské třešně sem dolů.“ (str. 18)
 

Jednorožec rozhodně není knihou pro každého – ne každý ji totiž dokáže strávit. I já jsem si na autorův styl musela chvíli zvykat a stránky mi neubíhaly tak rychle, jak bych chtěla. Příběh mě příliš nezaujal, ale pobavila jsem se, a hlavně opravdu obdivovala takové psaní.
 

Hodnocení: 75 %
Autor: Jana Langerová

Četli jste tuto knihu? Napište k ní krátké hodnocení.