Kira Jane Buxtonová je novinářka a spisovatelka. Píše mimo jiné pro The New York Times, New Yorker a Huffington Post. Žije v americkém Seattlu a svůj volný čas tráví se třemi kočkami, hejnem kolibříků a manželem. Království Dutců je jejím knižním debutem.
Kde jsme se ocitli?
Nacházíme se v Seattlu, v době, kdy lidi napadl virus a jejich místo přebírají zvířata, flóra, prostě příroda si bere zpět to, co bylo její. Protagonistou knihy je samec vrány ST (celým jménem Sračkotrus), který se jako zvíře chované v zajetí a odkojené zvyky lidí vymyká ostatním divokým zvířatům. Jelikož jeho majitel a parťák Velkej Jim taktéž podlehl viru, rozhodl se ST zachránit aspoň jeho psa Dennise („bladhounda s IQ mrtvé vačice“) a zachovat alespoň něco z doby, než přišel konec lidské civilizace. Společně s ostatními vránami a dalším zvířectvem se snaží zachránit ochočence, využít znalostí dutců neboli mamlasů (rozuměj lidí) a přežít nejistou dobu. Nebudou to mít vůbec lehké a čeká na ně celá řada překážek, ale vždy existuje naděje.
Co se to děje?
Máme tady poctivé postapo zasazené do kulis pestrého Seattlu a v hlavní roli vránu, která bude muset rychle dospět a odvrátit se od svého života jako v bavlnce, aby pomohla zachránit to, co se ještě zachránit dá. Sledujeme ST a jeho cestu z lehkomyslného jedince v osobnost, která je vůdcem a která disponuje velkou empatií. V knize Království Dutců najdeme bezpočet nejrůznějších druhů zvířat, která mají své specifické místo (a kouzlo) a dozvíme se o jejich životě, komunikaci a o tom, jak drží při sobě. I to je mi velmi sympatické. Celkové vyznění knihy, tedy to, že lidstvo se stalo samo sobě rakovinou a několikrát opakované úsloví „ten, který vybírá, musí také vracet“ působí velmi silně. Překvapilo mě, jak emotivně dokázal příběh vyznít a jak to čtenáře donutí k zamyšlení a nakonec mě udivilo, že závěr knihy nám nabídl vyhlídku světlých zítřků.
Komu se kniha zalíbí?
Království Dutců rozhodně není knihou pro masy a pořádně si nejsem jistá, kdo si na něco takového brousí zuby. Hlavní hrdina je vrána, lidi v příběhu nefigurují, ale máme tady nekonvenční nápad, účinné provedení a specifický humor. Toto podobenství o konci světa a úloze člověka či jiné živé bytosti jistě zanechá ve čtenáři silnou stopu.
Hodnocení: 90 %
Autor: Iva Lutonská
