Román Lilyin slib je bolestným vyprávěním přeživší, jež přijela do Osvětimi jedním z posledních transportů vyslaných z Maďarska. Není to příběh „jen“ o hrůzném zacházení v tomto neslavně proslulém koncentračním táboře, ale přináší i poměrně významné životní události, jež samotné druhé světové válce předcházely, a hlavně pak o tom, jak se po záchraně snažila začlenit zpátky mezi „lidi“ a žít normální život.

Jsem uchvácena. Uchvácena touto osobní a tolik intimní zpovědí ženy, která jako mladá dívenka nejenže přežila Osvětim, ale byla oporou pro další osůbky, které jen díky její otevřené mysli dokázaly každodennímu nelidskému zacházení čelit a nevzdávat se práva na důstojný život.

Livia „Lily“ na mě v úvodní části působila lehce panovačně, avšak později se ukázalo, že její rozhodnost starší sestry je naprosto klíčová k přežití nejen jí samotné, ale i těch nejbližších. Nesmírně mě fascinovalo přiznání k víře. Ještě jsem snad nečetla román na toto téma, kde by přeživší pocházel z ortodoxní rodiny vyznávající judaismus s natolik přísným a aktivním dodržováním všech významných židovských svátků.

Emocionální šok přichází i s popisem toho, jaké to je pro mladého amerického vojáka zničehonic objevit koncentrační tábor. Bez varování. Bez sebemenšího tušení o hrůzách, na které najednou se svým konvojem narazil.
 

„Byl to největší zločin člověka proti člověku, během něhož lidstvo projevilo, že je schopno nepopsatelné nelidskosti zcela nepochopitelného rozsahu. Jména byla nahrazena čísly vytetovanými na předloktí jako věčná připomínka hloubky, do níž lidstvo dokáže klesnout, a zla, které dovede způsobit svému bližnímu.“

– princ Charles, citace z knihy, str. 4 –
 

Kniha Lilyin slib vnikla vlastně náhodně v době pandemické krize. Lily sice celý svůj život šířila směrem k veřejnosti pravdu o tom, co se v koncentračních táborech dělo formou přednášek, ale knižní zpracování celé její životní pouti podnítil až pravnuk Dov. Ten jednoho dne našel v babiččiných věcech bankovku, na které se skvěl nápis „začátek nového života, hodně štěstí“. Netrvalo dlouho a kola „detektivní práce“ za použití síly sociálních médií se rozjela. Výsledkem je tato neobyčejná kniha vypovídající jedinečný příběh konkrétní osoby. Neváhala jsem a zapnula si sledování instagramového profilu mladého Dova, který je plný zajímavých příspěvků týkajících se jeho prababičky.

Autor: Denisa Šimíčková