Knížku Lopuchové pole jsem začal číst s velkým nadšením. Není špatně napsaná, zdánlivě se jí nedá nic vytknout. Nemá však žádný přímočarý příběh, jen řadu krátkých epizod, které se prolínají. Příběhy se pohybují někde mezi realitou a jakousi snahou o pohádkové fantaskno, to vše prostupuje poetická melancholie.
Tahle knížka počítá se starším a chápavějším dětským čtenářem. Jsem přesvědčený, že dítě v jakémkoli věku jasný příběh směřující odněkud někam a jasnou katarzi na konci zkrátka potřebuje. A nemusí jít o nic přehnaně dramatického, může to být jen obyčejný příběh ze života dětí žijících ve staré čtvrti s domem uprostřed, ve kterém bydlí čarodějnice s mluvícím kocourem, obklopena fantaskními postavami. Takové je i východisko této knížky. Jen škoda těch nedotažených motivů. Co se týká charakterů postav, jsou to zajímavé existence, každá tak trochu semletá nepříliš přívětivou realitou (otec námořník, který vyhrává boj s alkoholem, kluk, který má rakovinu, jiný, kterému říkají špinavý Harry Potter kvůli jeho sociálnímu zázemí, děvče, jež se stará o mladší nevidomou sestru, tlouštík, co bojuje se svou váhou). Už jen jeden samotný osud by vydal na samostatnou knížku. Zde jsou ovšem podány poněkud nevýrazně, moc se s nimi nepracuje a bohužel vyznívají do ztracena, což je vzhledem k mnohým závažným tématům veliká škoda. Dějí se tu i kouzla, aby nebylo pochyb, že jsme v pohádkové knížce.
Těšil jsem se na tuhle knihu o to víc, že je to překlad z polštiny. Je rovněž překrásně ilustrovaná Grazynou Rigallovou. Určitě si své čtenáře najde, moc bych jí to přál. A zcela určitě jsem zvědavý na další knihu téhle autorky, protože je to kultivovaná spisovatelka s velkou fantazií.
Autor: Milan Šťastný