Osobnost Arnošta Doubka, lehce cynického, lehce marnivého autora, který jde životem od autorského čtení do dalšího večírku, se ocitne v obtížné situaci ve chvíli, kdy se mu postavy z jeho knihy začnou zhmotňovat před očima a začnou jej pronásledovat v pravdě, která nesnese odbočky.
Postava Arnošta dokáže o svém životě před čtenářkami a dámami, které jej poslouchají, dobře mlžit. Má strach, že už žádný z potenciálních vztahů, které by se z toho vyvrbily, nebude takový, jako popsal ve své prvotině. A že svůj život popsal v knize do detailu, to ví jen on a část jeho rodiny to tuší. To vše se má změnit ve chvíli, kdy po jednom z dalších nekonečných večírků ztratí doklady, octne se v rodném městě a věci naberou spád ve chvíli, kdy se rozhodne „vypůjčit“ si otce z centra nemocných demencí.
Kniha Matěje Dadáka (*1975) nabízí jednoduchou zápletku, která postupně graduje do absurdit a situací, při kterých se čtenář může lehce zardívat. Ale koho by v dnešní době překvapily explicitní sexuální scény, bude mít co dělat spíš s trapností daných situací. Čtenářovi bude v jistých okamžicích až absolutně trapně za postavu Arnošta, který sleduje jen svůj vlastní záměr „žít a nechat žít“, není ochoten přiznat vlastní chybu, a tím se dostávat do hlubších vod trapasu jen kvůli své vlastní nefunkčnosti.
Celá zápletka najednou dostane jiný smysl ve chvíli, kdy Arnoštův otec nečekaně zmizí. Strach o otce, strach o reputaci, strach o to, že „zavaří“ sobě i druhým, to vše vybičuje Arnošta k obrovské pátrací a sebezpytné akci, jejímž výsledkem je posléze dokonalý happyend. Proč ne. Pobavit čtenáře je na prvním místě. Za sebe poznamenávám, že jsem knihu Muž bez jazyka „dal“ na jedno přečtení, což se mi často nestává. Rozhodně doporučuji těm, kterým je i není blízké prostředí umělců.
Autor: Ondřej Hložek
