Je rok 1997, kdy sedmnáctiletá Laura Bowová vytvoří jednoduchý program na záznam svých myšlenek. Umělá inteligence, která se začne vyvíjet stejně jako se vyvíjí Laura. Organon jí slouží jako deník, kde se může se vším svěřit. Odpovídá na její otázky a reaguje na podněty.
Svět jde kupředu svou rychlostí a s tím i všemožné technologie. Podobný program, který vyvíjí Laura, se snaží vytvořit i jistá nadnárodní korporace, ovšem bez pojistek toho, že by se porušili zákony a morální zásady. Na to sama Laura upozorní a má tak díky tomu před sebou dilema, jestli má světu představit svůj Organon. Uvědomuje si totiž, že by se vše dalo zneužít a to by byla katastrofa v celosvětovém měřítku.
Je vůbec svět připraven na tyhle věci? Je umělá inteligence opravdu na tak vyspělé úrovni, že vám může pomáhat i škodit? A co lidé? Jsou na to vše dostatečně připraveni?
Organon je velmi smělé dílo. Nejsem fanda sci-fi žánru, ale i tak mě občas něco zaujme a já zkouším, co vydržím. Tady jsem se nespletla, když mi instinkty říkaly, že to bude čtení pro mou zvídavou duši.
Příběh začíná v roce 1997, kdy se seznamuje s mladičkou Laurou. Potýká se s podobnými problémy jako většina tehdejších teenagerů. Od toho vychytat nahrávání písní na kazety až po telefonování po pevné lince nebo jejím napojení na internet. Ten byl tehdy ještě v plenkách, ale i tak se Lauře podařilo vytvořit jednoduchý program na ukládání svých myšlenek a pocitů. Dokonce jí to může i odpovídat, i když ne vše zná a umí.
Jak jdou léta, roste nám Laura před očima a s ní i Organon. Vidíme, jak dospívá a mění se v ženu. Vidíme i to, jak pokročila s Organonem. Má ho napojený všude. Od e-mailové pošty přes svůj ipod, mobilní telefon. Prostě všude, kde by ho mohla potřebovat. Zvykla si k němu promlouvat, radit se s ním a vytvořila u něj takový druh komunikace, který s ní může promlouvat i v noci a nikoho nerušit.
Jenže na podobném programu pracuje i jistá nadnárodní firma. Jejich SCION je malá a hodně zaostalá verze Organonu. Učí se podobně, ale dělá stále plno chyb. Laura si to uvědomuje, a když se SCION dostane na svět, snaží se upozornit na jeho chyby a to, jak by mohl uškodit. Ne všichni ji berou vážně, ale najdou se i tací, kteří ji podpoří.
HODNOCENÍ
Kniha je hodně o pocitech, ale i tom co by se mohlo stát. Žijeme ve světě, který je ovládaný všemožnými technologiemi. Dnes i malé dítko školkou povinné dokáže hrát hry na mobilu svých rodičů, pokud mu to dovolí. Bez internetu si dnes nedokážeme přečíst ani klasické noviny a raději čučíme do obrazovek a displayů. Vždyť i knihy se u nás takhle dají číst a je to stále více vyhledávaná činnost místo těch klasických.
Jenže co když tahle umělá inteligence začne být chytřejší než vy sami? Dokáže za vás vyhodnotit situace? Reagovat na podněty, které kolem sebe přijímá a pak je za vás řešit? I o tom je tahle kniha. Ukazuje, že hrozba je možná blíž, než si uvědomujeme. Jen na nás záleží, jak se k tomu postavíme, jak budeme na vše reagovat a co si z toho všeho vlastně vezmeme.
Jsem moc ráda, že jsem si knihu Organon mohla přečíst. Bavila od samého počátku až do posledních stránek, které překvapily.
Nejde se na dnešní svět dívat stejně po tom, co jsem zde zažila. Věci kolem PC, internetu, programování se mě stále dotýkají jen okrajově, protože tomu nerozumím a ve svém věku se jim učím pomaleji než dnešní děti a mladí lidé. Vyrůstala jsem v podobné době jako Laura. Hodně mi tím připomínala věci, které jsem sama znala. Ukázala mi ale svět, který je mi cizí. Tedy ne úplně, protože když žijete s ajťákem, tak si některých věcí začnete všímat víc. Přesto pořád tápu a hledám si svou cestu. Jenže tohle není jen o té inteligenci, ať už umělé nebo té naší. Je i o tom, jak se na svět díváme a jak ho bereme. Jak na nás působí okolní vlivy a jestli jim chceme podlehnout nebo ne. Otázky morálních dilemat i svého života, jak ho chceme mít.
Pokud tomu chcete nakouknout pod pokličku, popřemýšlet o všem, tak směle do čtení. Protože i já jako naprostý amatér jsem mnohé pochopila a otevřelo mi to oči.
Autor: Zdenka z Medvědí oázy
