Knížka oplývá komplikovanější dějovou linií. Jedna se týká současnosti a druhá minulosti, kdy bylo hrdince sedmnáct let. Každá hovoří ke stejnému tématu a společně vytváří celistvou mozaiku. Je znát, že koncept má autorka opravdu propracovaný, stejně jako charaktery. Ty jsou hrubšího zrna, působí surovým dojmem maloměsta a v lehce Kingovském stylu se Winstead podařilo zobrazit klady, ale především zápory, ze kterých až mrazí.
Vypravování v ich-formě z úhlu pohledu protagonistky Ruth je tedy ponuré, protože sama dívka nemá příliš veselý život. Její rodiče jsou fundamentalisté sloužící církvi. Soudí, hodnotí a každému dávají najevo svou pozici. Od dcery očekávají naprostou poslušnost, mluví jí do života a dávají někdy až nesmyslné zákazy jen proto, aby si ji mohli podrobovat. Ruth je proto outsiderem, osamělou mladou ženou, která neměla jednoduché dospívání ani dětství. Únikem se pro ni stávaly knihy a její kamarád Everett.
V současnosti je Ruth již dospělá a žije ve vlastním domečku. Přesto jí rodiče pořád dávají zabrat, nedokáže se vymanit z jejich pout, ať už jsou její emoce k nim jakékoliv, není zvyklá vzdorovat. Jejím nejlepším kamarádem je prazvláštní mladík Everett, který je opředen spoustou tajemství a temnotou.
Everett je vykreslen jako ryze tajemná veličina. Charakter, který je okouzlující a na druhou stranu i děsivý tím, co ukrývá. Je skutečně člověkem? Jelikož Ruth byla a je posedlá předobrazem lásky ze Stmívání, přikrášluje si Everetta, nebo ho naopak vidí střízlivěji než ostatní?
Ruth má přítele Barryho, policistu, který se k ní nechová zrovna nejlépe. Ve společnosti ji rádoby nevědomky ponižuje a chová se buransky, což není problém, protože stejných úskoků jsou schopni i ostatní muži. Pravda, autorka je nevykreslila v nejlepším světle, ale zatraceně dobře se jí podařilo zobrazit surové profily lidí, kteří se vyskytují v amerických hororech jako vedlejší postavy, a přesto jsou přirození a autentičtí.
Zatímco linka z minulosti představuje Ruthino dospívání, seznámení s Everettem, jejich temné tajemství i přežívání a navazování pout, tak současnost je plná strachu z minulosti, která může být odhalená.
Jelikož se jedná o thriller, dramata jsou na místě. Nejen psychologické drama, ale také se jde po stopách vražd. V maloměstě totiž v bažinách odkrývají náhle jednu vraždu za druhou. Proražené lebky, rozčtvrcená těla. Brutální vrah nebo oběti náhody? Ke všemu se lidé bojí pověsti o Plíživci, která sice není nijak propracovaná a zřejmě se hodně inspirovala u upírů, ale k nahnání strachu obyvatelům bohatě stačí. A k podnícení správné atmosféry taktéž.
Inspirace Stmíváním je znatelná, byť se opravdu nejedná o žádný opis, spíše vhodné použití několika pár prvků. Jelikož jsem nečetla Kde zpívají raci, nemohu posoudit, ale milostné drama ve stylu Twillight bylo příhodné. Jen je v první řadě Půlnoc je nejtemnější hodina thriller mysteriózní, nikoliv milostný. Romantická vložka je spíše jako bonus, byť je pro hrdiny (i mnohé čtenáře) silná. Výrazné až brutální jsou i některé scény nebo spíše vzpomínky, o které se postavy dělí. Zrůdné až děsivé, co se v rámci církevního fundamentalismu a autoritářství rozhodla autorka ukázat. Věřím, že nejen ve mně kniha proto vyvolá spoustu emocí.
Výběr prostředí, kdy se hrdinové toulali nejen městskými zaplivanými bary, ale především přírodou a bažinami, byl rozhodně výtečný a stejně tak i zobrazení prostředí. Proto je atmosféra od začátku až do konce výrazná a poutavá. Pro někoho může být problémem nižší dynamika textu. S ohledem na střídání linek, popisů a emocí je děj opravdu pomalejší a prokousat se první třetinou může být oříšek. Nejdynamičtější je samozřejmě závěr, kdy dochází k rozuzlení, temnota se ukazuje v celé své kráse a při odhalování může zainteresovaný čtenář tajit i dech. Co se týče samotného konce... zanechá ve vás nejen dojem, ale zřejmě i kýžené emoce. Po dočtení se autorka rozhodla položit svým čtenářům několik dotazů, což je netradiční a tvůrčí. Potěší ty, kteří mají v oblibě interaktivnější tvorbu.
Půlnoc je nejtemnější hodina je čtení spíše pro náročnější čtenáře, dospívající i dospělé, kteří chtějí thriller se spoustou vytříbených tajů, kvalitní komorní atmosféry i psychologických prvků. Jako bonus je láska, podobně chorá jako námět sám. Atypické čtení mohu doporučit, nenechte se odradit pomalejším stylem psaní, stojí to za to.
Autor: Chensie Ips
