„První obětí v každé válce je pravda.“ – citace z knihy, str. 325 –
Líbilo se mi, že autor v samotném úvodu své publikace věnuje čas tomu, aby čtenáře seznámil s historickými souvislostmi. Soustředí se na vnímání druhé světové války očima Rusů a Američanů, kdy pro Američany představuje největší konflikt lidské historie dávno zapomenutou epizodu, kdežto pro Rusy zůstávají vzpomínky na ni dodnes otřesně živé.
Ve své knize zachycuje nejen pozoruhodné životní osudy, ale také rozmanitost prožitků, rozdílnost názorů a psychologii vzájemných vztahů mezi zástupci dvou nejmocnějších zemí světa. Autor chce rozhovory odkrýt podhoubí událostí, které byly předmětem největších sporů, diskusí a názorových rozdílů mezi Rusy a Američany. Z průzkumu, který je součástí této publikace, například vyplývá, že za nejdůležitější konflikty dvacátého století pokládají Rusové Velkou říjnovou revoluci a druhou světovou válku, kdežto Američani vidí jablko sváru v první i druhé světové válce a následně rozštěpení atomu v Hirošimě. Šnajder se věnuje myšlence společenského stereotypu a závažné současné tendenci falšovat historii či podávat zkreslené informace přímo z fronty. Proč k tomu vůbec dochází a kdo to ovlivňuje? Jaké jsou hlavní pohnutky k těmto krokům? Kdo z nich má největší prospěch?
Z ruských novinářů je v knize věnováno slovo například generálu Davidu Ortenbergovi, Alexandru Krivickijovi, Ivanu Stadňukovi, Michailovi Baraginovi, Ivanu Goglovi, Pavlovi Trojanovskijovi, Daniilovi Kraminovi či Stalinovu tlumočníkovi Valentinu Berežkovi. Na americké straně byli zpovídáni Henry Shapird, jež dlouhé roky působil v Sovětském svazu, dále Henry Cassidy, Harrison Salisbury, Walter Kerr, Leland Stowe, Robert St. John, William Shirer, jež na vlastní oči viděl militarizaci Porýní, účastnil se anšlusu Rakouska i obsazení Československa a stal se svědkem podepsání francouzské kapitulace v Compiegne. Dalšími americkými zástupci byli Larry Lasueur, držitel Stalinovy ceny Howard Fast, zpravodaj v Tichomoří William Dunn, manželský tým Shelley a Carl Mydansovi, John Hersey a Walter Cronkite, jehož tvář zůstane navždy spojena s přistáním člověka na Měsíci, byl totiž jediným televizním reportérem, který v přímém přenosu komentoval let Apolla 11.
Zaujalo mne líčení zrodu symbolu obránců Moskvy. Jsou jimi tzv. Panfilovci, vojáci, kteří na přístupových cestách do hlavního města Sovětskému svazu čelili německému útoku, rozhodnuti raději zemřít než ustoupit. Zdrželi tak postup Hitlerových armád a za cenu obrovských ztrát nakonec zvítězili.
Publikace Roky naděje je doplněna o fotografie zpovídaných. Na konci knihy naleznete kompletní seznam účastníků rozhovorů. Tyto rozhovory autor mohl vést díky grantu nadace Harryho Franka Guggenheima, která podporuje výzkumy spojené s hledáním zdrojů lidské agresivity, násilí a zločinnosti.
Autor: Denisa Šimíčková
