Před časem jsem se v jedněch novinách dočetl, že vysoko v horách Jižní Ameriky se našlo tělo mladé dívky, tzv. sluneční panny, která tam byla před pěti sty lety obětována bohům. Protože se po celou dobu nacházela v místě věčného sněhu a chladu, zůstala mrtvola mimořádně zachovalá a vědci tudíž mohli zjistit řadu důležitých informací nejen o samotné dívce, ale i o národu, z něhož pocházela. Juanita či Panna z Ampata (jak se jí začalo říkat) není jediná – mrtvol dětí, rituálně usmrcených na vrcholcích And, bylo objeveno více a dá se do jisté míry říct, že právě ony jsou příčinou čím dál většího zájmu o dějiny Inků.
Eva Farfánová Barriosová je podle toho, co jsem si o ní zjistil, velkou odbornicí na danou problematiku, neboť se třicet let věnovala archeologickým výzkumům v dnešním Peru a o svých poznatcích napsala několik knih. Stěží bychom tedy našli někoho, kdo by nám mohl podat o Incké říši zevrubnější a zasvěcennější informace.
Kniha Synové boha slunce je fascinujícím vyprávěním o mocné říši, která sice trvala jen jedno století (1438 – 1533), je ale právem považována za jednu z nejvýznamnějších civilizací lidských dějin. Dozvíme se v ní vše podstatné o životě 20 milionů lidí na 2 milionech čtverečních kilometrů, budeme žasnout nad dokonalou infrastrukturou, promyšlenou státní správou, takřka vědecky provozovaném zemědělství a mnoha dalšími vymoženostmi, zároveň nás ale ohromí míra krutosti, nelidskosti a barbarství, zvrácené „náboženství“ a drakonické tresty za (z dnešního pohledu) banální přestupky...
Podobně jako Aztékové v Mexiku, ani Inkové nedokázali odolat náporu španělských dobyvatelů, kteří si je vcelku snadno podrobili. Využili přitom vnitřního napětí, v němž se obrovská říše permanentně nacházela z důvodu krvavých bojů o moc a pomohlo jim též nepřátelství mnoha zotročených kmenů vůči ústřední moci. Jihoamerický Hernán Cortéz se jmenoval Francisco Pizarro a i když je pravda, že jeho mužům šlo především o zlato, kterého zde bylo neuvěřitelné množství, příchod Španělů na jihoamerický kontinent rozhodně není spojen pouze s negativy. Brzy totiž započali svou osvětovou činnost misionáři a postupně se jim podařilo vymýtit všechna zvěrstva, domorodci do té doby považovaná za běžnou součást jejich životů. Krutí bohové, žádající si lidské oběti, byli nahrazeni milosrdným křesťanským Otcem, jemuž jde o pozemské i věčné blaho každého člověka.
Knihou Synové boha Slunce jsem byl nadšen a mohu ji doporučit nejen těm, které fascinují dějiny zaniklých národů, ale i každému zájemci o historii jako takovou. Velký dojem na mne udělal především způsob, jakým se autorce podařilo skloubit vědecké zaměření publikace s populárně-naučnou formou výkladu. Tajemná říše Inků tak před čtenářem defiluje v celé své kráse i hrůze...
Autor: Jan Hofírek
