Jen dnes SLEVA 100 KČ při nákupu nad 800 Kč se slevovým kódem

Recenze: Ti, kdo přežili

archiv revue
„Jak jsem mohl přežít v táboře, kde děti zabíjeli hned po příjezdu? Jak jsem se vyhnul pochodu smrti, který vyčistil tábor, kde bylo šedesát tisíc vězňů, jen pár dní předtím, než se k němu dostala sovětská armáda? Teď už všechno vím. S pomocí své dcery novinářky jsem odhalil svůj příběh a osudy mých příbuzných, které jsem uchovával ve své mysli více než půl století.“

V knize Ti, kdo přežili líčí svoje nejbolestnější prožitky jeden z přeživších holocaustu – Michael Bornstein.


Polské město Žárki bylo považováno za „otevřené ghetto“. Nikde nebyly ploty ani ostnaté dráty, pouze kontrolní stanoviště se spoustou výstražných cedulí s upozorněním, aby Židé neopouštěli tento prostor. Trestem byla smrt.

Michael přišel na svět v květnu roku 1940. Celkem poklidný život v Žárkách (na poměry, které jinak panovaly v okolním Polsku) se začal měnit až v polovině roku 1942, kdy se i v této části země začalo proslýchat o „přesídlení Židů na východ“ do táborů, kde komíny vydechují páchnoucí kouř z pálícího se lidského masa…

Když byla většina obyvatel Žárek odklizena do Treblinky, rodina Bornsteinova získala privilegium – odvezli je pracovat do továrny na munici v Pionkách. Ale i ta se po pár měsících zavírá a pracující Židé jsou z ní přesídleni do Osvětimi.

Z Michaela se stává jeden z nejmladších vězňů tohoto pekla na zemi.. Byl odtržen od zbytku rodiny a umístěn na dětskou ubikaci. Vězeň s číslem B-1148 se dočká osvobození osvětimského koncentračního tábora sovětským vojskem.

Jako čtyřletý se objeví také na fotografii, která obletí svět. Na té fotografii je součástí skupinky dětí. Ty kameramanovi ukazují čísla, která jim Němci vytetovali na ruce ihned po příjezdu do tábora. Z dvou tisíc osmi set devatenácti vězňů osvobozených Rusy bylo padesát dva ve věku do osmi let.

Hodnocení

Další ze srdcervoucích osobních zpovědí někoho, kdo přežil hrůzy „nalíčené“ v koncentračních táborech nacistickými pohlaváry. Osobitý styl má toto vyprávění už jen z toho důvodu, že své pocity čtenáři předává sice již dospělý člověk, ale očima tehdejšího čtyřletého dítěte. Kéž by dětská mysl mohla tyto hrůzy vytěsnit…

Autor: Denisa Šimíčková
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Ti, kdo přežili

0.0 0
349 286
IHNED odesíláme
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Na první pohled mě uchvátila obálka a anotace knihy mi slibovala přesně to, v co jsem doufala. A taky jsem to dostala, dokonce mnohem víc. Žádné takové fantasy jsem ještě nečetla, a to jsem celkem zvyklá na krvavé scény z různých severskýchPro citlivé povahy, kterým vadí násilí a explicita to určitě není. Autorka se s tím opravdu nepáře a pěkně vám to rozpitvá, stejně jako Nita pečlivě pitvá mrtvoly nepřirozených.
V pondělí 16. prosince jsme měli v Domě knihy vzácného hosta. Do Ostravy přijel na besedu MUDr. Tomáš Šebek, který zde představil svou knihu Objektivní nález: Moje nejtěžší mise.
Vyhrajte TraDiář 2025, který je určen pro všechny milovníky tradic, hodí se do každé rodiny – pro maminky, babičky i pro ty, kteří děti nemají. Pro všechny, kteří rádi používají tištěné diáře a chtějí se dozvědět něco víc a pomocí tradic se znovu napojit na přírodu a komunitu lidí kolem sebe. Čeká na 4 výherce!
Prémiový obsah
číst více