Recenze: Vězňova žena

archiv revue
V románu Vězňova žena touží mladá zasněná dívka Izabela po zcela jiném životě než ten, který musí zrovna žít.

Je válka, otec se starším bratrem odešli do lesů k partyzánům a ona sama by je nejraději následovala. Na otcovo přání však zůstává s matkou a mladším bratrem a vypomáhá na rodinném statku. Život v zapadlé moravské vesnici a práce na poměrně rozsáhlém statku Izabelu trýzní, nebaví, nenaplňuje. Jako každého mladého člověka ji nejvíce vadí rutina a stereotyp. Skončí jednou tato válka? Bude moci odejít za lepším?

Pak však přijde duševní osvobození, které jí konečně přináší uspokojení a vykouzlí dokonce úsměv na tváři. Na jejich statek totiž přijde vypomáhat skupina britských válečných zajatců mezi nimiž je i Bill, do kterého se bezmezně zamiluje. On její city opětuje. Ač se matka snaží dceru chránit sebe víc, mladé rozkvetlé lásce neporučí. Izabela se rozhodne po svém.

Izzy mi v první polovině přišla dost nezodpovědná a těžko říci, nakolik svým zbrklým jednáním ohrozila vlastní matku a malého bratříčka. I další kroky jejích činů nejsou zrovna šťastné, často se chová jako utržená ze řetězu, jindy jako naivka, kterou přeci nemůže nic ohrozit. Názor změní poté, co se s Billim ocitne v přestrojení za chlapce v Lamsdorfu, pekelném lágru pro britské válečné zajatce. V táboře naleznou podporu několika do tajemství zasvěcených, kteří jim pomáhají krýt záda a Izzy co nejvíce ulehčit těžkou práci, kterou zde musela vykonávat stejně jako všichni ostatní. Nevyhne se ani práci v lomu ve Supíkovicích. Spolu s Billim tajně sní, že válka brzy skončí, skončí i nelidské zacházení a těžká dřina v tomto nemilosrdném prostředí a oni budou moci založit rodinu a žít na nějakém krásném místě v poklidu. Ještě však není nacistickému utrpení konec. Před sebou mají dlouhý, předlouhý pochod smrti na západ. Zde se krutost a zrůdnost nacistů projeví do té nejhorší podoby. Vězni během těchto pochodů trpěli hlady, umírali na omrzliny nebo únavou…

Vězňova žena, která je založena na skutečných událostech, přiroste českému čtenáři k srdci zejména proto, že hlavní hrdinkou je česká dívenka. Bohužel mě osobně přišly některé scény nereálné, někdy až úsměvné a naivní. Avšak román se četl moc příjemně, je čtivě napsaný, obsahuje romantické i napínavé pasáže. Sama jsem se nestačila divit, kolik pracovních táborů pro britské válečné zajatce se na území Protektorátu nacházelo.


Autor: Denisa Šimíčková

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Vězňova žena

5.0 1
od 279
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Na první pohled mě uchvátila obálka a anotace knihy mi slibovala přesně to, v co jsem doufala. A taky jsem to dostala, dokonce mnohem víc. Žádné takové fantasy jsem ještě nečetla, a to jsem celkem zvyklá na krvavé scény z různých severskýchPro citlivé povahy, kterým vadí násilí a explicita to určitě není. Autorka se s tím opravdu nepáře a pěkně vám to rozpitvá, stejně jako Nita pečlivě pitvá mrtvoly nepřirozených.
V pondělí 16. prosince jsme měli v Domě knihy vzácného hosta. Do Ostravy přijel na besedu MUDr. Tomáš Šebek, který zde představil svou knihu Objektivní nález: Moje nejtěžší mise.
Vyhrajte TraDiář 2025, který je určen pro všechny milovníky tradic, hodí se do každé rodiny – pro maminky, babičky i pro ty, kteří děti nemají. Pro všechny, kteří rádi používají tištěné diáře a chtějí se dozvědět něco víc a pomocí tradic se znovu napojit na přírodu a komunitu lidí kolem sebe. Čeká na 4 výherce!
Prémiový obsah
číst více