Recenze: Vězňova žena

archiv revue
V románu Vězňova žena touží mladá zasněná dívka Izabela po zcela jiném životě než ten, který musí zrovna žít.

Je válka, otec se starším bratrem odešli do lesů k partyzánům a ona sama by je nejraději následovala. Na otcovo přání však zůstává s matkou a mladším bratrem a vypomáhá na rodinném statku. Život v zapadlé moravské vesnici a práce na poměrně rozsáhlém statku Izabelu trýzní, nebaví, nenaplňuje. Jako každého mladého člověka ji nejvíce vadí rutina a stereotyp. Skončí jednou tato válka? Bude moci odejít za lepším?

Pak však přijde duševní osvobození, které jí konečně přináší uspokojení a vykouzlí dokonce úsměv na tváři. Na jejich statek totiž přijde vypomáhat skupina britských válečných zajatců mezi nimiž je i Bill, do kterého se bezmezně zamiluje. On její city opětuje. Ač se matka snaží dceru chránit sebe víc, mladé rozkvetlé lásce neporučí. Izabela se rozhodne po svém.

Izzy mi v první polovině přišla dost nezodpovědná a těžko říci, nakolik svým zbrklým jednáním ohrozila vlastní matku a malého bratříčka. I další kroky jejích činů nejsou zrovna šťastné, často se chová jako utržená ze řetězu, jindy jako naivka, kterou přeci nemůže nic ohrozit. Názor změní poté, co se s Billim ocitne v přestrojení za chlapce v Lamsdorfu, pekelném lágru pro britské válečné zajatce. V táboře naleznou podporu několika do tajemství zasvěcených, kteří jim pomáhají krýt záda a Izzy co nejvíce ulehčit těžkou práci, kterou zde musela vykonávat stejně jako všichni ostatní. Nevyhne se ani práci v lomu ve Supíkovicích. Spolu s Billim tajně sní, že válka brzy skončí, skončí i nelidské zacházení a těžká dřina v tomto nemilosrdném prostředí a oni budou moci založit rodinu a žít na nějakém krásném místě v poklidu. Ještě však není nacistickému utrpení konec. Před sebou mají dlouhý, předlouhý pochod smrti na západ. Zde se krutost a zrůdnost nacistů projeví do té nejhorší podoby. Vězni během těchto pochodů trpěli hlady, umírali na omrzliny nebo únavou…

Vězňova žena, která je založena na skutečných událostech, přiroste českému čtenáři k srdci zejména proto, že hlavní hrdinkou je česká dívenka. Bohužel mě osobně přišly některé scény nereálné, někdy až úsměvné a naivní. Avšak román se četl moc příjemně, je čtivě napsaný, obsahuje romantické i napínavé pasáže. Sama jsem se nestačila divit, kolik pracovních táborů pro britské válečné zajatce se na území Protektorátu nacházelo.


Autor: Denisa Šimíčková

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Vězňova žena

5.0 1
od 279
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Jaké zajímavé knižní novinky můžete tento měsíc najít na pultech knihkupectví?
Upečte si spolu s Josefem a Terezou klasické narozeninové dorty, vynikající řezy na plech nebo jablečné koláče, ale i výzvy v podobě žloutkových věnečků a bezlepkového chleba. Třeba se právě vy stanete výhercem jedné ze 2 kuchařek, které máme připravené v naší soutěži.
Prémiový obsah
číst více
„Některé rány se nikdy nezahojí. Některé rány se nikdy nezacelí, nikdy se nezajizví. Ale čím jsme od těch ran dál, tím snáze se dokážeme usmát.“ – citace z knihy, str. 140 –