Určitě si pamatujete ten příběh, jak kdosi na tržnici ve Wu-Chanu ochutnal kousek netopýra a způsobil to, že se svět změnil. Myslím, že tenkrát by málokoho napadlo, že něco může být jinak, než na co jsme byli do té doby zvyklí. A když se už i v Evropě začalo hovořit o pandemii, stalo se ještě něco, čeho jsme si zprvu vůbec nevšimli. Kdesi ve vzdálených koutech Země se prohnalo takové množství energie, že došlo ke smísení DNA člověka s přírodními živly: ohněm, zemí, vzduchem a vodou.
O osmdesát let později se zdá být svět zcela v harmonii, byť úplně jiné než dnes. Seznamujeme se s hlavní hrdinkou, jejími přáteli a spolužáky, kteří se připravují na velký závod. Každý rok úspěšně absolvuje pouze deset z nich. Těch nejrychlejších. Pravidla závěrečné zkoušky jsou jednoduchá. Doběhnout skrz celý svět co nejdříve. Naštěstí existují zkratky. Vortexy, tedy jakési černé díry z jednoho místa na druhé. Ty se tu a tam zjevují již od doby Velkého smísení a není jednoduché jimi proběhnout, proto všichni kandidáti na běžce procházejí tvrdým výcvikem. Jenže vortexy ze simulace mají s těmi opravdovými jen málo společného. Ty ve skutečném světě procházejí vším, co jim stojí v cestě. Mísí kameny s vodou, se vzduchem, se zemí. A reakce těla na skok přímo souvisí s délkou vortexu. Pokud vír vede jenom z Nového Londýna do Edinburghu, nepocítí člověk skoro žádné následky. Po skoku zatím nejdelším změřeným vortexem , který vedl přes půlku zeměkoule, si ale dotyčný běžec málem vyzvracel duši z těla.
Proto zapomeňte na Usaina Bolta, nejlepšími běžci a legendami dnešního světa jsou Loretta Alcotová a Balian Travers. Každý by chtěl být jako oni. Každý by se chtěl vyrovnat jejich rychlosti a počtu pochytaných štěpů. Nebo směsců, abychom byli politicky korektní. Od Velkého smísení, tedy dne, kdy se rozdělil svět, jsou na planetě kromě lidí také ohnivci, zemci, plavci a vířivci. Každé „etnikum“ se pochopitelně bilo za svá práva, po letech válek a utrpení se zdá být jediným řešením lidské rasy chytání těch ostatních a jejich umisťování do rezervací. Ovšem nyní se schyluje k dalšímu souboji. A taky není všechno jenom černobílé.
Za první díl trilogie o vortexech dávám deset hvězdiček z deseti (plus jedenáctou za záložku a dvanáctou za mapu nově rozděleného světa) a moc děkuji nakladatelství Bookmedia. Jejich knihy jsem si fakt oblíbil, vždyť právě díky jejich další young adult trilogii Evoluce jsem se před pár lety vrátil od internetových článků ke čtení opravdových knih. Podobnou tematiku měla také série WorldRunner, kterou jsem zhltnul hned poté.
Na konci dubna by mělo vyjít pokračování Vortexu s podtitulem Dívka, která prolomila čas. Už se nemůžu dočkat! A pokud jste ještě některý z těchto románů nedrželi v ruce, klikejte na KNIHCENTRUM.cz, Ježíška ještě stíháte!
Autor: Petr Hořínek
