Zatímco Zápisník alkoholičky tvořily skutečné deníkové/blogové záznamy Michaely Duffkové, Zápisník abstinentky má zcela jinou náplň. Tato kniha není už jen o třinácté komnatě spisovatelky. Prostor zde získává desítka bývalých alkoholiků. S každým z nich se na pár stranách vypořádáme s jejich těžkou minulostí. U několika z nich mám dojem, jako by během své krátké existence prožili několik životů. A snad ani jeden z nich nebyl jednoduchý.
Druhá část knihy mimo jiné sestává z úryvků z prvotiny, které autorka komentuje ze své současné pozice.
Každý z aktérů měl nějaký důvod, proč se „propil“ až tak daleko. Alkohol je dostával do jiného světa, zpočátku bezproblémového, do něhož mohli na chvíli uniknout. Pak je pití začalo ovládat, nechávalo za sebou zničené všechno, co mohlo. Nejtěžším krokem se zdá naskočit na loď zvanou abstinence a uzdravení. Tahle cesta ale není konečnou stanicí. Je dlouhodobá, do konce života, protože za každým rohem může stát strašák, který abstinenta dostane do fáze, kdy „má chuť“ či je ve stavu, který by dříve řešil pitím. Proto musí mít abstinent plán – komu bezodkladně volat, jak se chovat, co dělat (zhluboka dýchat, sportovat, zabavit se jinou činností atd.). Duffková nás seznamuje se svým krizovým plánem.
Vytrhnout se ze spárů alkoholu není záležitost týdne ani měsíce. Na pozoru musíte zůstat už napořád. Nikdo neřekl, že to bude jednoduché, ale Michaela Duffková vyšla ze své anonymity proto, aby mohla lidem ukázat několik věcí. Že alkoholismus je závažný problém. Ale chce dodat lidem, kterých se to týká, naději, že je možnost z tohoto rozjetého vlaku vyskočit. Duffková úspěšně abstinuje, stejně jako ostatní autoři textů. Autorka se čtenářům svěří i s tím, zda už musela využít kontaktní osobu v případě nouze a jaký vliv na ni mělo dění kolem COVID 19. Kniha Zápisník abstinentky je opět zajímavou sondou do duše někoho, kdo se potýká s problémem, který se skrývá spíše pod pokličkou, než by se o něm mělo diskutovat.
Autorka: Radka
