Wolfgang Schreil je mi velmi sympatický. Ačkoliv pro většinu se beztak jeví jako podivín. Jednak miluje zvířata, ale jednak je svobodomyslný. „V tomto ohledu jsem asi extrémní, ale na lidském světě se mi nelíbí spousta věcí, oproti tomu v živočišné říši nenacházím absolutně nic, co bych kritizoval. My lidé máme tisíce pravidel, předpisů a zákonů, kterými jsme si vybudovali zlatou klec. I naše domovy jsou malými vězeními, žijeme za zdmi a ploty, zavíráme se tam a v práci jsme jen příjemci příkazů, poslušnými sluhy svých šéfů, kteří jsou obdařeni větší mocí než my.“

Wolfgang Schreil umožňuje poznat přírodu a její obyvatele z jiného úhlu – niterně a zblízka – díky vlastním zkušenostem. První kapitoly jsou věnované tvoru, kterého máme v našem podnebí zafixovaného jako velmi nebezpečného – byť je malý a plachý. Zmije. Zaříkávač zvířat Schreil nám zmiji představuje jako téměř neškodného živočicha. Kdykoli mu někdo ze sousedství zavolá, že se mu na pozemku objevila zmije, Schreil vyráží, chytí zmiji holýma rukama a vypouští ji zpět do bezpečné přírody. Dokonce má se zmijí i historku, je určena téměř pro otrlé. V rámci svého soukromého výzkumu chování těchto plazů si lehl uprostřed lesa, kde široko daleko nikdo nebyl, a položil si na hruď zmiji. Jak reagovala, to stojí zato si přečíst.

Kapitoly autor převážně rozdělil podle druhů zvířat. Tudíž se blíže seznámíme například s jelenem, veverkou, bobrem a různými ptáky. Schreil pomáhá i osiřelým mláďatům nebo zraněným živočichům. Veškeré své úsilí do nich ale vkládá s tím, aby se mohly nerušeně vrátit do přírody. Pracuje s nimi s citem, ale zároveň si uchovává odstup – tak, aby si na něj zvířata nezvykla. Po jejich vypuštění do terénu pak nerušeně pozoruje jejich chování – někteří jsou nesmělí, zůstávají poblíž a postupně se zkoušejí vzdalovat, jiní rovnou neohroženě vyrážejí za novým životem ve volné přírodě. Je zajímavé o tom nasát informace přímo z první ruky.

Četba Zaříkávače zvířat vám na pár chvil vnese do života klid, a co bychom si z ní měli odnést je zejména respekt k přírodě a jejím obyvatelům. Schreil je prototypem toho, že co do fauny a flóry vložíme, to se nám vrátí. Na to bychom měli myslet.

Recenzentka Radka