V první řadě musím pochválit naprosto úžasnou hedvábnou obálku. Máme tu levandulové pole, perfektně se hodící k příběhu z Provence, fialová barva navíc vypadá skutečně dokonale. Působí na mě skoro až neuvěřitelně něžně, přesně jako to u romantické knihy má být.
Hlavní hrdinka Isabell žije v luxusu, nemusí hnout ani prstem a všechno se zařídí samo, mohla by si dělat, co chce, ale přesto nemůže. Její manžel Frithjof zoufale touží po dítěti, romantika se z jejich vztahu vytratila a Isabell si začne říkat, jestli se při vstupu do manželství neunáhlila.
Chtěla pracovat, ale manželem jí to nebylo dovoleno. Přála si jakousi volnost, ve výsledku se však s manželem pokoušeli o dítě a ona se nesměla stresovat, aby se to podařilo, tím pádem byla věčně zavřená doma mezi čtyřmi stěnami a pořádně se vídala jen s hospodyní.
Dostalo mě, když ji Frithjof nakonec prakticky obvinil, že je neplodná ona a že problém nemůže být u něho. Že Isabell nutil k návštěvě gynekologa. Zkrátka, nebyl mi ani v nejmenším sympatický, ale neodsuzuji ji, že si ho zvolila za muže – koneckonců, před svatbou se choval jinak, nasliboval jí hory doly… musím říct, že já bych od něj prchala stejně.
Co jsem tak párkrát četla nebo i viděla, že když je někde chlap, co mermomocí chce dítě a manželka mu ho nedokáže dát, ve valné většině případů je ten vadný on – což ještě utvrzuje tím, že si to sám odmítá připustit. Nevím, jak tomu bylo tady, nic o něm nebylo blíže uvedeno, spíše byl vedlejší postavou, podstatné však je, že by mě příběh o něm nejspíš ani nebavil.
Poté, co se v příběhu objevil Laurent – syn jedné z postav, která se vlastně objevila hned v prologu, ale o dítě se nestarala – věděla jsem, co bude následovat. V tomhle ohledu byla kniha Levandulové noci předvídatelná. Musím uznat, že mi to ani v nejmenším nevadilo. Klučina byl takovým milým zpestřením příběhu, měl krásné nápady. Takové, jaké se od dítěte očekávají, ale dotáhl je k činům, to se mi líbilo. Jak se jednou rozhodl, že zachrání Rinquinquin před nebezpečnými hypotermity, kteří hrozí, že celý dům sežerou, to bylo pěkné. Zajímalo by vás, co jsou to hypotermiti? Tak v tom případě byste si tuhle knihu měli přečíst.
Corin, muž s uhrančivýma zelenýma očima, byl absolutně senzační. To, jak se do sebe navzájem zamilovali, bylo na jednu stranu klišoidní, jednak ale krásné a jako oddechovka po náročnějším dni je proto kniha skvělá. Jenom bych ráda upozornila, abyste od knihy nečekali příliš a její čtení si prostě užili, nic víc. Jde tu o ten požitek ze čtení.
Bylo to zcela jednoduché, četlo se to rychle a myslím, že je kniha ideální zejména teplé letní dny u bazénu, na pláži… tam, kde člověk může snít s otevřenýma očima o levandulích, o nocích v Provence, o stromech broskvoní a o lásce. Mimoto vám mohu zaručit, že se u některých pasáží zaručeně pobavíte – zejména pak u těch s Laurentem.
Co dodat? Je to prostě kniha, která vás hned na začátku chytne za srdce a už nepustí, dokud nemáte dočteno. A i když není zápletka zrovna originální, čtenář se u knihy nenudí. Také mě zaujalo, že místo doslovu byl na konci recept na Provensálská milostná jablíčka, to bylo velmi pěkné. Je to tedy pohodová kniha, jejímž přečtením nic nezkazíte.
--
Sophie Bérard je jedním z pseudonymů autorky Kerstin Gier, mezi jejíž díla se kromě série Levandulových nocí – druhý díl s názvem Z nebe do ráje – řadí série Drahokamy a Stříbrné knihy snů. Obě v minulosti vydalo nakladatelství CooBoo. Spisovatelka se narodila roku 1966 v Německu.
Autor: Tereza Mikulová
Další recenze na knihu si můžete přečíst zde.
