Jak se Jakub Trpiš stal spisovatelem?
Nejdříve jsem psal články na svém blogu zaměřujícím se na osobní růst. Překvapilo mě, jakou měly návštěvnost, přesto rozhodnutí napsat knihu nepřišlo hned. Moje duše chtěla tvořit, viděl jsem jednotlivé scény, ale v té době jsem vize ještě neuměl zařadit. Dnes už vím, že takhle se v mé hlavě rodí kniha. Předtím jsem kromě článků a diplomky nepsal, takže jsem se musel spisovatelskému řemeslu poctivě učit, a vlastně se mu učím dodnes. Nevím, jak to mají ostatní autoři, ale já jsem k sobě čím dál víc kritický a pořád mám pocit, že mám co dohánět.
Váš debutový román Volba se stal bestsellerem, prodalo se téměř 50 tisíc výtisků. Čekal jste takový úspěch?
Když jsem Volbu v roce 2011 psal, snil jsem o tom, že pomůže spoustě lidem, ale neplánoval jsem, kolik výtisků by se mělo prodat. Nabídl jsem ji nakladatelstvím, která většinou neodpověděla, nebo jen odmítla. Obeslal jsem i knihkupce a distribuce, ale do nabídky ji zařadil pouze jeden internetový obchod. Do roku 2016 se prodávalo kolem 5 knížek měsíčně, následně se situace zlepšila. První náklad (350 výtisků) se vyprodal a já se rozhodl pro druhé vydání, které distribuce přijaly, a Volba se tak objevila na pultech knihkupectví. Zaplatil jsem si tehdy i letákovou kampaň, ale skončila fiaskem. Jelikož Volba nešla moc na odbyt, knihkupectví ji začala stahovat z prodejen. Už jsem to chtěl vzdát, ale nad vodou mě drželo poselství, které jsem se formou knihy snažil předat. Bylo příliš důležité, než aby se ho lidé nedozvěděli. Vzal jsem si další půjčku, zaplatil drahé webovky a začal s online marketingem. Prvního půl roku to byla katastrofa, jenže pak se karta obrátila. Volba postupně sbírala nadšené recenze, stoupala v žebříčcích prodejů, až se loni v srpnu na pár dnů stala nejprodávanější knihou na českém internetu.
Kniha vyšla celosvětově. Ve kterých zemích a jaké na ni máte ohlasy?
Volba uspěla v Anglii, kde se prodalo přes 5000 výtisků, překládá se do polštiny, plánuji překlad do němčiny a jednáme o prodeji práv na maďarskou verzi. Ohlasy v zahraničí jsou podobné jako v Česku – chodí mi spousta nadšených zpráv, kde lidé píšou, že jim kniha změnila život.
Teď k vašemu novému románu Revoluce, který vznikal 6 let. Proč takto dlouhá doba?
Je to nejtěžší kniha, jakou jsem dosud napsal. Potřeboval jsem si dané téma do hloubky nastudovat a hlavně prožít. První verze knihy je úplně jiná než její finální podoba – kromě jmen hlavních postav a závěrečné scény z ní nezbylo jediné slovo. Původně měla kniha vyjít v roce 2018, ale nebyl jsem s výsledkem spokojen, takže jsem ji neustále ladil a konzultoval, než jsem dosáhnul alespoň 99 % z toho, jak by měla vypadat.
Říkáte, že jste při psaní knihy prošel doslova očistcem. Jak je to myšleno?
Píšu tak, že se vždy naplno vžiju do hlavních postav. Prožívám s nimi veškerou radost
i bolest. Revoluce je temná kniha plná utrpení, která ve spoustě ohledech ukazuje to nejhorší v nás. Já jsem samozřejmě následoval svou múzu i do téhle temnoty a prošel si tak očistcem i následným znovuzrozením. Věřím, že většinu našich problémů vyřešíme, když se jim postavíme čelem. Naším největším nepřítelem jsme my sami a Revolucí chci dodat odvahu ostatním, aby se svými démony bojovali.
Je si v něčem Volba s Revolucí podobná, nebo jde o zcela odlišný žánr?
Neumím psát beze smyslu, aniž bych do příběhu nevložil určité poselství. Vždy jdu do hloubky – pod povrch toho, co vnímáme jako pevný svět. Ve Volbě jsem se částečně věnoval politice a ukazoval apokalyptické vize budoucnosti, takže v tomhle smyslu na ni Revoluce navazuje, nicméně ve všem ostatním se liší. Stylem psaní, žánrem a koneckonců i cílovým publikem. Revoluce je politický thriller se silným vlasteneckým podtextem, ukazuje různé formy manipulace, nabízí odlišné pohledy na to, kým vlastně jsme a co je naším smyslem. Paralel s Volbou by se jistě našlo více, ale nechci prozrazovat děj. Navíc to jako autor mohu vidět úplně jinak než čtenáři.
Ke knize vznikl i trailer...
Chtěl jsem, aby byla kniha s kampaní v symbióze a navzájem se doplňovaly, proto jsem poprosil Michala Orsavu a Míšu Loveckou, kteří mají na svědomí úspěšnou parodii na Harryho Pottera, aby mi pomohli s trailerem. Ptal jsem se stovek lidí, co nás jako národ definuje, načež jsem vytvořil obří myšlenkou mapu. Nejdůležitější body jsme pak přenesli do videa, které je zároveň zfilmovanou první kapitolou, kde se Robert dívá na Václavské náměstí a před ním se zrychleně odehrává naše historie. Stejně jsme postupovali při natáčení rádiového spotu, který není pouhou reklamou, ale zároveň dokresluje děj. Člověk si příběh více užije, když předtím na internetu nebo v rádiu prožil určitou emoci, kterou během čtení dále rozvíjí.
Ke knize vyšel i soundtrack, jaký podle vašich slov nemá ani většina českých filmů. Proč jste do něj investoval tolik peněz. Vyplatí se vůbec?
Soundtrack je mezinárodní a Revoluce brzy vyjde i v angličtině. Pokud kniha uspěje, za několik let se investice do živé hudby zaplatí. Já miluji soundtracky a poslouchám je každý den, hlavně při psaní. Dokážu díky nim lépe zachytit danou scénu, hlouběji prožít emoce, tak mě napadlo tenhle proces otočit – že si někdo přečte Revoluci a složí k ní hudbu.
Pracujete na další knize, nebo máte alespoň nějaký nápad? A pokud ano, prozradíte čtenářům, na co se mohou těšit?
Chci se teď věnovat druhému vydání Landie – Čtyři poutníci. Mám v plánu ji vylepšit především z hlediska řemeslného zpracování. Jakmile úpravy dokončím, hned se vrhnu na druhý díl trilogie. Po Revoluci plné politiky se moc těším, až se vrátím do světa, kde je jediným omezením moje představivost.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Pavel Szabo
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
