Rozhovor s Radkinem Honzákem

archiv revue
V dubnu vychází nová kniha známého psychiatra, publicisty a vysokoškolského pedagoga Radkina Honzáka. Publikace má název Jak přežít léčení s podtitulem Veselé čtení o bolestech. Při příležitosti jejího vydání jsme panu Honzákovi položili pár otázek.

Víte kolik knih už jste napsal? A jak to všechno stíháte, kde berete na psaní čas?
Nevím, kolik knih jsem vydal, vím o dvou, které potřebuju dopsat a vydat. Psaní mě baví a jak říkám i lidem, kteří se mě ptají na radu: co vás trápí, nestačí „probírat ze všech stran“, teprve když to musíte ukáznit do vět, které mají hlavu a patu, začnete myšlenky srovnávat a třídit.

Kdybyste si znova mohl vybrat své povolání, byl by to opět lékař?
Samozřejmě! Když jsem posílal svou dceru na tohle řemeslo, říkal jsem jí, že je to jedno z nějhorších studií, ale jedno z nejkrásnějších povolání.

Jaký je podle vás ideální vztah pacienta a lékaře? O tom také píšete ve své nové knize…
Ta kniha vůbec není nová, to je text osm let starý, který si u mně objednalo jedno velké nakladatelství a pak řeklo, že tak to nechce. Sirotka se ujal pan Vašut a vydal to mezi příručkami pro kutily. Co si myslím o vztazích: je to stále stejné, protože zdraví je tak významná hodnota, že tam budou vždy problémy.

Dívejme se na svět očima Malého prince a hledejme to pěkné. To jsou vaše slova. Jak ale z „věčného pesimisty“ udělat optimistu?
To je jeho záležitost. Pokud to není deprese, má šanci najít cestu.

Propagujete psychosomatický přístup. Co patří k typickým psychosomatickým onemocněním?
Všechno! Třeba obyčejná zlomenina, kterou každý nějak prožívá a každý se dostává do sociální situace pacienta, kterou musí zpracovat.

Jak poznáte, že somatické problémy souvisí s psychickým stavem člověka?
Víte snad o něčem, co by s psychickým stavem nesouviselo? Všechno, co nás potká a co znamená překážku, musíme nějak psychicky pojmout a zpracovat.

Anotace ke knize Jak přežít léčení končí touto větou: Nikdo na nás nemůže být horší, než to dokážeme my sami. Můžete být konkrétnější?
Nikdo nám nemůže cíleněji a krutěji ublížit, než my sami, protože dobře známe svá bolavá místa. Děláme to často v představě, že se tak vychováváme. To ale není pravda,, to není výchova, to je sebemordování, když se tak hetky umíme seřvat za každou drobnou chybu!

A pokud byste si chtěli přečíst další rozhovor s Radkinem Honzákem k jeho knize Holky to někdy nemaj lehký, tak klikněte ZDE. A pokud se vám už nechce číst, mrkněte na VIDEOROZHOVOR.

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Na první pohled mě uchvátila obálka a anotace knihy mi slibovala přesně to, v co jsem doufala. A taky jsem to dostala, dokonce mnohem víc. Žádné takové fantasy jsem ještě nečetla, a to jsem celkem zvyklá na krvavé scény z různých severskýchPro citlivé povahy, kterým vadí násilí a explicita to určitě není. Autorka se s tím opravdu nepáře a pěkně vám to rozpitvá, stejně jako Nita pečlivě pitvá mrtvoly nepřirozených.
V pondělí 16. prosince jsme měli v Domě knihy vzácného hosta. Do Ostravy přijel na besedu MUDr. Tomáš Šebek, který zde představil svou knihu Objektivní nález: Moje nejtěžší mise.
Vyhrajte TraDiář 2025, který je určen pro všechny milovníky tradic, hodí se do každé rodiny – pro maminky, babičky i pro ty, kteří děti nemají. Pro všechny, kteří rádi používají tištěné diáře a chtějí se dozvědět něco víc a pomocí tradic se znovu napojit na přírodu a komunitu lidí kolem sebe. Čeká na 4 výherce!
Prémiový obsah
číst více