Tome, napsal jste tři knihy o jídle a hubnutí, teď jste sáhl do soudku osobního rozvoje. Co ta změna?
Z mého pohledu to vidím spíše trochu obráceně. Říkám si: „Proč jsem nenapsal knihu z osobního rozvoje jako první a proč ta změna, že tou první byla kuchařka?“ Nějak vnitřně cítím, že oblast osobního rozvoje mě začala zajímat už hned po vysoké škole, kdy jsem pochopil, že školou to nekončí a musím na sobě pracovat, abych se nenechal jen unášet proudem. Tato oblast mi byla vždy hodně blízká. A nyní jsem jen splnil to, co jsem cítil, že musím udělat. Tedy sepsat myšlenky, díky kterým jsem se srovnal, a i když to může znít jako klišé, tak díky kterým se cítím svobodnější a štastnější.
O knize Promrhané dny tvrdíte, že je místy rýpavá a drzá. V jakém smyslu?
Kniha se přímo dotýká těch našich slabých míst, o kterých často víme, ale nedokážeme si je přiznat. Je to jako když si odřete koleno a musíte si ho nejdříve dezinfikovat. To bude ze začátku pořádně bolet, ale potom to bude už jen lepší a nakonec se to brzy zahojí bez další infekce. Přesně tak kniha „vyrýpává“ ta naše zranění a ukazuje pravdu, kterou třeba sami nevidíme. Věřím, že hodně lidí může i naštvat, ale pokud odhodíme na chvíli naše silné ego, může nám nakonec opravdu pomoci.
Považujete nějaké období vašeho života za promrhané?
Nesnažím se žádné období hodnotit jako promrhané. I když člověku není někdy zrovna dvakrát do zpěvu, tak i takové období nám do života může dát hodně. Snažím se brát z každé životní události ponaučení do budoucna. Bez výmluv, kdo za to může. V podstatě za vše můžeme my sami. Jen si to přiznat. Tím se staneme mnohem silnějšími hlavně ve vlastních očích.
Můžete vyjmenovat vaše nejoblíbenější polévky, nejoblíbenější hlavní jídla a nejoblíbenější moučníky?
Já jsem byl z domu naučený jíst úplně všechno, takže pro mě je tato otázka docela oříšek. Nejím kroupovou polévku. To je jediná věc, se kterou se moc neumím poprat. Z hlavních jídel mám úplně nejraději pečené kuře s rýží. Vím, že to zní tak nějak obyčejně, ale mohl bych ho jíst 5x denně. Miluju sladkou rýži, buchtičky s krémem, smažený sýr s hranolkami, dýňovou polévku. Je toho opravdu hodně a tady asi neumím vybrat favority. Jsem prostě „nenažraný“☺
A teď ještě nejlepší okamžiky vašeho života?
Jedním takovým okamžikem byl den, kdy jsem si uvědomil, že se opravdu umím postavit na vlastní nohy a můžu se spolehnout sám na sebe. Tedy zodpovídám za své chyby a věřím si. To byl docela zlomový okamžik, protože jsem uměl říci mnoha lidem a situacím „NE“. Dalším okamžikem bylo setkání s mou manželkou Lucií. Můj život se od té chvíle posunul úplně jiným směrem. Hodně věcí mi začalo dávat smysl, začal jsem se dívat na spoustu situací jinýma očima a užívám si každý den jinak. Snažím se, aby každý den v mém životě byl něčím výjimečným. A nejlepší je, když ho má člověk s kým sdílet. Určitě plánujete rodinu. Přemýšlel jste už také o jídelníčku pro malé děti a případné kuchařce? Nebo chystáte knihu v duchu Promrhaných dnů? Plánů mám určitě spoustu. Prozradím, že mám v hlavě dvě knihy a jedna z nich je už rozpracovaná. A ta, co není rozpracovaná, se netýká jídla. Doufám, že jsem vám to dostatečně přiblížil.
Co byste chtěl vzkázat čtenářům na závěr?
Možná si ani neuvědomujeme, jak hodně by se změnil náš život, kdybychom se zbavili věty: „Co by na to řekli ostatní?“
Text: Kateřina Žídková
Foto: Archiv Tomáše Kosačíka
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
