Rodačka ze severomoravského Krnova Markéta Harasimová začala s psaním již na střední škole. Její první knihy byly určeny zejména dívkám, později začala psát romány pro dospělé – ženy i muže. Zachycují problematiku vztahů současné doby, nelehké lidské osudy a problémy, které mohou v dnešním světě vstoupit do života každého z nás. V březnu vyšla její již devátá kniha nazvaná Sametová kůže a na dalších románech autorka pracuje. Nyní žije s manželem a několika domácími zvířaty v domku na jihu Moravy, v kraji, který jí už od dětství učaroval a našla v něm svůj domov.
Od loňského roku se věnuje psaní na profesionální úrovni. Vaše nová kniha Sametová kůže řeší kromě zápletky milostné také spletitou detektivní zápletku. Tím se vlastně odlišuje od vašich předchozích knih. Co vás přimělo k tomu, že jste do románu zakomponovala zločin?Detektivní a kriminální romány doprovázené napětím mne odjakživa zajímaly a ráda je čtu. Navíc se v dnešním světě s nějakou formou zločinu setká spousta lidí, je bohužel nedílnou součástí života nás všech. I já sama vím, jaké to je, když na kriminalitu narazíte. To byl také jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla „okořenit“ další román právě kriminální zápletkou. Ráda bych podotkla, že i mé další knihy, které píši a připravuji, budou laděny podobně, takže kromě milostných vztahů a příběhů ze současného života se čtenáři dočkají dalších zločinů a jejich řešení.
Tuto knihu jste napsala po několikaleté odmlce, vaše poslední kniha vyšla v roce 2003. Co jste mezitím dělala? Opravdu jste dokázala bez psaní vydržet nebo přece jen vzniklo něco, co nevyšlo knižně?
Odmlka to byla určitě dlouhá. Toto období pro mne bylo lidsky i pracovně poněkud vyčerpávající. Hned na jeho začátku se rozpadlo mé kratičké první manželství a přestěhovala jsem se do nového prostředí. Byla to doba, kdy jsem se stavěla na vlastní nohy a hledala životní směr, dělo se toho kolem mě opravdu hodně. Tehdy jsem pracovala pro jednu zahraniční společnost, a ačkoli práce v obchodní sféře byla zajímavá, spolykala převážnou většinu mého času. Také kvůli tomu jsem musela psaní odsunout stranou. Po několika letech mi však začalo skutečně velmi chybět. Postupně jsem dospěla k rozhodnutí opustit stávající práci a věnovat se plně jen tvorbě, jelikož skloubit psaní s náročným zaměstnáním se ukázalo jako nemožné. Během desetiletého období, kdy jsem nevydala žádnou knihu, také nevznikl žádný rukopis. Nasbírala jsem však několik zajímavých námětů, které budu postupně zpracovávat, takže čtenáři se určitě mají na co těšit.
V pracovní verzi měla kniha Sametová kůže název Výhra. Co ta změna?
Tato změna vyplynula během spolupráce s vydavatelem románu, Nakladatelstvím JOTA. Chtěli jsme docílit toho, aby název nezanikl v množství jiných titulů a hledali jsme něco, co knihu vystihuje a zároveň čtenáře zaujme. Obecně každý román pojmenuji již v době, kdy vzniká rukopis. Na tomto pracovním názvu však rozhodně netrvám, pokud se objeví nová a zajímavá myšlenka, jak v konečné fázi knížku nazvat.
Jako teenager jste byla vášnivou čtenářkou. Na vašich webových stránkách píšete, že jste plnými doušky hltala krnovskou knihovnu a v patnácti ji měla přečtenu téměř kompletně. Kdo patřil mezi vaše oblíbené spisovatele?
Musím přiznat, že jsem nikdy nebyla příliš věrná jen několika spisovatelům. V každém případě jsem upřednostňovala české romány, zpočátku dívčí, poté pro dospělé. Hodně jsem četla starší knížky například od Stanislava Rudolfa, později pak třeba Lenku Lanczovou anebo Vlastu Javořickou, ze zahraničních bych jmenovala Daphne Du Maurier. Nicméně přečetla jsem toho opravdu hodně a od různých autorů, ačkoli k některým knížkám jsem se vracela pravidelně. Postupně jsem přecházela i na zahraniční tvorbu, dá se říct, že i z důvodu nedostatku české literatury. Svého času jsem milovala ságu o Angelice od Anne a Serge Golonových. Těch knížek bylo několik a zcela se odlišovaly od filmové verze, která mne naopak nikdy moc nezaujala.
Kdysi jste toužila studovat módní návrhářství. Věnujete se ještě dnes nějakému umění nebo pouze tomu spisovatelskému?
Kromě psaní maluji, některé ukázky mých prací jsou k vidění na mých webových stránkách (www.marketaharasimova.cz). V současné době aktivně nevystavuji, ale co není, může být. Odjakživa jsem byla umělecky založená, táhlo mě to k hudbě, psaní, módním návrhům. Nicméně hudbu ani návrhářství jsem nevystudovala a také jsem v tomto směru neučinila žádný pokus prosadit se. U psaní to bylo jiné, tam ta vášeň byla silnější a už někdy kolem těch patnácti jsem došla k závěru, že na trhu je zkrátka českých knížek málo, a je tedy skutečně potřeba přiložit ruku k dílu.
Blíží se doba letních dovolených. Kam se chystáte? A berete si s sebou nějaké knihy nebo dáváte přednost čtečce?
Já jsem takový český patriot a kromě toho mám panickou hrůzu z výšek a létání – to poslední mám společné se svým mužem. Takže se jako obvykle chystáme s manželem a kamarády za odpočinkem do našich luhů a hájů. Většinou jezdíme na kratší dobu, zato vícekrát za sezónu. Oblíbenou máme Českomoravskou vrchovinu, Českou Kanadu nebo Český ráj. Máme několik míst, kam se vracíme pravidelně a rádi, a mimoto jezdíme i na nová místa. Vyhovují nám menší penziony nebo chalupy a dovolenou si chceme užít také aktivně. U knížek upřednostňuji klasiku, není nad voňavý papír a šustění listů. Čtečku mám, ale přiznám se, že ji víceméně nevyužívám. Takže ano, na prázdniny mne bude jako vždy doprovázet nějaká poctivě svázaná kniha.
Text: Kateřina Žídková
