Sandra Rokosová: Baví mě psát příběhy, které odráží realitu života a ve kterých nesmí chybět láska a romantika

archiv revue
První kniha české spisovatelky Sandry Rokosové Přišel jsi, když venku pršelo popisuje životní období mladé ženy vdávající se z lásky, která se však brzy změní v hořkost. Letos v únoru ji vydalo nakladatelství Naše vojsko.

Je Přišel jsi, když venku pršelo první kniha, kterou jste napsala? 
Ve skutečnosti je to druhá kniha. Abych vše uvedla na pravou míru, v roce 2014 jsem byla jednou z pěti vítězek soutěže Česko hledá spisovatelky. Výhrou v soutěži byla smlouva na sepsání románu na pokračování, který bude vycházet na internetu. Napsala jsem tedy svůj první román Vlny života.
Nicméně Přišel jsi, když venku pršelo je můj první román, který vyšel knižně. 

Kdo je hlavní hrdinkou knihy? 
Hlavní hrdinka Alice je mladá žena, která si myslí, že potkala svou pravou lásku, muže jménem Richard. Domnívá se, že je čeká krásná budoucnost a spokojený život. Ale vzápětí se rozehrává kolotoč událostí, které ji přimějí sundat růžové brýle.

Její rodina přijde o téměř celý majetek, bratr propadne závislosti na automatech, Alice otěhotní a vdá se. Když už si myslí, že by se vše mohlo v dobré obrátit (má přece svého milovaného muže), její manžel Richard oznamuje, že poletí do Afghánistánu na vojenskou misi.

Alice se ocitá v situaci, se kterou si neví rady. Zůstává s malým synem v domě své tchyně na malém městě, kde téměř nikoho nezná a hledá východisko ze zdánlivě neřešitelných nesnází.
Časem se seznámí s osudovým mužem Pavlem, ale je stále ještě vdaná a oba mají smysl pro morální povinnost. Navíc se blíží čas, kdy se Richard vrátí z Afghánistánu. Bude to však úplně jiný Richard, než kterého Alice znala.
 

Tento příběh je inspirovaný skutečností, nebo se jedná čistě o fikci?
Z větší části se jedná o fikci, ale v knize se objevují také události inspirované skutečností. Zajímavé je, že když kniha vyšla, ozvalo se mi pár čtenářek, které mi psaly, že se jim (nebo kamarádce, známé…) podobný příběh opravdu stal.

 

Je kniha pouze romantická, nebo v ní čtenáři najdou i erotické prvky?
Kniha obsahuje jak syrovou realitu, tak romantiku a erotické prvky. Bylo pro mě důležité, abych popsala, jak vášnivá a silná byla láska mezi Alicí a Pavlem, a k tomu erotika neodmyslitelně patří.

 

Otevřený závěr, který jste v knize nechala, byl úmysl? Chystáte se napsat pokračování?
Děkuji za tuhle otázku. Víte, podle mého názoru je závěr knihy „jen trochu“ otevřený. Nemyslím si, že by závěr knihy byl vyloženě otevřený v tom smyslu, že by si čtenář nedomyslel, co bude dál. Je tam nástin dobrého/nebo špatného konce (nechci to prozrazovat kvůli čtenářům, kteří mou knihu ještě nečetli). 
Každý z nás je jiný. Někdo je optimista a někdo pesimista, takže každý si asi představí jiný závěr. Co se týká pokračování, upřímně musím říct, že mě to zatím nenapadlo. Ale zamyslím se nad tím, protože nejste první, kdo se na to ptá. A pokud by si to čtenáři přáli… 

Text: Kateřina Žídková

Ukázka z knihy

Začala jsem si připadat jako host v cizím domě, jako nedobrovolný herec ve špatném filmu. Kolem šesté se vzbudil Matěj. Když jsem mu začala chystat snídani, slyšela jsem dupot na schodech. Nahoru se přiřítila Miriam. Slzy jí stékaly po tvářích, a byla celá rozčilená. „On se snad zbláznil,“ vykřikla místo pozdravu. „Představ si, že mi volal Richard, že v té tramtárii chce zůstat ještě déle, než rok. Co budeme dělat?“ Věnovala jsem se přípravě snídaně, a klidně jsem odpověděla: „Já vím, volal mi ve čtyři ráno.“ „Tak co budeme dělat?“ vzlykala. „Nic, Miriam,“ odvětila jsem, a pohlédla jí do očí, „je přece dospělý. Prý se pevně rozhodl.“ Miriam si utřela oči, a šlehla po mně pohledem: „Alice, znovu opakuji, že mám pocit, jako by ti to vůbec nevadilo. Jak můžeš být tak v klidu?“ „Protože mi nic jiného nezbývá,“ řekla jsem tiše. „Stejně je to tvoje vina,“ vykřikla, a já na ni nevěřícně hleděla, „vím moc dobře, že jsi chtěla bydlet v Praze, že jsi tu nechtěla být. To kvůli tobě odjel, aby vydělal peníze. Můj jediný syn! Doufám, že uděláš všechno pro to, aby se vrátil.“ Po těch slovech se otočila a rychle odešla. Stála jsem jako opařená. Matěj začal pobrekávat.

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Jaké zajímavé knižní novinky můžete tento měsíc najít na pultech knihkupectví?
Upečte si spolu s Josefem a Terezou klasické narozeninové dorty, vynikající řezy na plech nebo jablečné koláče, ale i výzvy v podobě žloutkových věnečků a bezlepkového chleba. Třeba se právě vy stanete výhercem jedné ze 2 kuchařek, které máme připravené v naší soutěži.
Prémiový obsah
číst více
„Některé rány se nikdy nezahojí. Některé rány se nikdy nezacelí, nikdy se nezajizví. Ale čím jsme od těch ran dál, tím snáze se dokážeme usmát.“ – citace z knihy, str. 140 –